Argumentační materiál pro kandidáty pro volby 2016

OBLAST SOCIÁLNÍ A ZDRAVOTNÍ

Proč upřednostňujeme městské a krajské sociální zařízení před soukromým?

Veřejné a sociální služby zahrnují mnoho odlišných oborů činnosti. Velký problém spočívá v tom, že část veřejných a sociálních služeb, které by měly spíše zůstat jako neziskové v rukou státu, byla privatizována a nyní jsou tyto služby poskytovány na komerční bázi. Tato privátní zařízení poskytují mnohdy jen takový rozsah péče, která je pro ně ekonomicky výhodná. Pacient/klient je pro ně jen prostředkem k zisku. U sociálních služeb, které byly vždy provozovány na tržní bázi, vstoupily na náš trh nadnárodní společnosti, což přineslo jejich enormní zdražení. Je zřejmé, že bez cílené stimulace některých důležitých činností, zejména domácí péče a pomoci starým lidem, nebo stanovení odpovídajících regulativů, např. odvozu komunálního odpadu, dodávek energií, tepla vody a odvodu kanalizací, se stanou některé z těchto služeb pro řadu občanů obtížně dostupnými. KSČM požaduje zamezit posilování privátních sociálních služeb na úkor státních, krajských či obecních organizací a k tomu směřuje i její praktická politika a návrhy zákonů.

Jak si představujeme zpracování programů bytové politiky na krajské úrovni s důrazem na výstavbu sociálních bytů a družstevní výstavbu?

Role krajů ve sféře bydlení je důležitá hlavně v oblasti sociálních služeb. Na krajské úrovni by měly být zpracovávány plány rozvoje sociálních služeb. V rámci kraje je potřeba zjišťovat potřeby uživatelů, dostupnost a způsoby financování (granty a dotace, event. nízko úročené půjčky). Jen doplňkově lze spolupracovat i s organizacemi občanského sektoru a nutné je respektovat vazby na další oblasti (využívat provázanost se stavebními předpisy, např. regulace počtu a kvality ubytoven). Kraj by měl mít povinnost zajistit dopravní obslužnost, provádět kontroly v oblasti sociálních služeb a komplexně zajistit zařízení pro předškolní vzdělávání dětí.
Pro řešení stávajících problémů, předcházení vzniku bezdomovectví a vyloučených lokalit je nutná spolupráce všech stupňů samospráv. V ČR postrádáme hlavně zrušenou samosprávu na úrovni okresu nebo obcí s rozšířenou působností (ORP).
Pro rovnoměrný rozvoj krajů a regionů je třeba určit roli ORP v systému veřejné správy, tj. státní správy i samosprávy v oblasti sociální péče, školství a územního rozvoje. Zavedení původních okresních samospráv (nebo na úrovni ORP), jako instituce pro zajištění regionálních potřeb sociálního a chráněného bydlení a bránění vylidňování venkova, hlavně malých osad, nelze nahradit činností krajů nebo státu. Je vhodná regionální samospráva, která bude ale mít prostředky (finanční dotace, nikoliv úvěry, a pozemky pro výstavbu). Šancí jsou zde nové družstevní byty.

Proč jsme proti privatizaci zdravotnických i sociálních zařízení?

Privatizace zdravotnictví nenavodila automaticky žádné vylepšení stavu těchto zařízení. Slibovaný zázrak se nestal. Mnohá zařízení, která byla privatizována, se potýkají s celou řadou problémů, které mají i zařízení v jiné vlastnické a finanční struktuře. Navíc do privátních zařízení už nikdo moc zasahovat z veřejného sektoru nemůže - kraj nebo Ministerstvo zdravotnictví ČR. Tato privátní zařízení poskytují mnohdy jen takový rozsah péče, která je pro ně ekonomicky výhodná. Pacient/klient je jen prostředkem k zisku. V privátních zařízeních je platové ocenění zaměstnanců velmi diferencováno. Tento jev platí i pro tzv. obchodní společnosti, které nedodržují tabulkové platy (zákon o mzdě a zákon o platu). Dobrý plat tam mají jen managementem a vlastníkem vybraní pracovníci. Z tohoto důvodu opouští tato zdravotnická zařízení zaměstnanci a přechází do státních nemocnic. V Plzeňském kraji pak ještě do sousední SRN. Je třeba upozornit i na hrozící zavírání krajských nemocnic z důvodu nedostatku personálu a tím i nedodržení personální vyhlášky 99/2012Sb. Privátní zařízení jdou jen cestou zisku na úkor dostupnosti péče pro pacienty. Privatizace zdravotnictví přivodila ztrátu tzv. lékařské pohotovosti, je výrazně omezeno ohledávání zemřelých (prohlídka), které mnohdy musí provádět zdravotnická záchranná služba, protože privátní lékaři se tomuto výkonu vyhýbají. Dnes už také ohledání zemřelého provádí koroner.

Jak bude KSČM reagovat na problém, že v připravovaném zákonu, který má umožnit převést nemocnice z akciovek na příspěvkové organizace, se to neumožňuje, pokud nemocnici vlastní více veřejných subjektů (např. kraj i město)?

Došlo na naše varování. Převod na akciové společnosti není samospasitelný a nezaručuje automaticky nic lepšího především pro pacienty a řadové zaměstnance. Platí stejná teze jako u privatizace. Převod na obchodní společnosti nepřinesl žádný zázrak, není více lékařů ani sester. Převod na obchodní společnosti byl přípravou na dokončení komplexní privatizace, tedy převod lukrativních částí zdravotnictví do rukou soukromých vlastníků.  Mnohé nemocnice omezují péči (zrušení interních oddělení) a je úplně jedno, v jaké jsou právní formě. Je to důsledek vlád (i na krajích) ODS. Zdravotnictví je vytunelováno a nemá koncepci. Koncepce dnes nic nezmění, protože pro privátní a obchodní společnosti bude něčím, co pro ně nebude závazné. Musí se změnit přístup ke zdravotnictví, nesmí se k němu přistupovat jako k obchodovatelné komoditě. Zdravotnictví je služba. Ta musí být poskytována na základě potřeb pacientů, nikoliv na základě výhodnosti pro vlastníka zdravotnického zařízení. Legislativa ČR je obrovsky závislá, tak jako nikdy dříve, na normách EU. Vlády v ČR jen pečují o aplikaci cizích zájmů do našeho legislativního prostředí. Pacient a jeho potřeby jsou až na druhém místě. Bohužel řada lidí podléhá mediálně ideologickému tlaku, že tak to má být. Legislativa není schopna vstřebat cokoliv, co není v zájmu EU (volného trhu). To je špatně. Privátní zdravotnictví je orientováno jen na zisk za malých provozních nákladů. Jaký má přínos pro pacienta, to je otázkou. Bude-li zákon předložen, tak je otázkou, zda je možné jej dokončit ve znění, které umožní převod z obchodních společností na ,,příspěvkové organizace“ za podmínek odpovídajícího vyrovnání s více vlastníky. Pokud stát nepřijde s návrhem zákona na tzv. ,,páteřní síť nemocnic“, tak by si kraj mohl začít budovat vlastní strukturu páteřních zařízení, jinak tady za pár let nezůstane. Potřeba je zákonem vytvořit ,,páteřní sítě nemocnic“, které by nefungovaly na principu obchodní společnosti a garantovaly by tak dostupnost zdravotní péče v ČR. Pokud by však Vláda ČR se zákonem nepřišla a PS PČR ho neprojednala, tak existuje pro kraj možnost, že si vytvoří vlastní síť zdravotnických zařízení v kraji (v Ústeckém kraji funguje holding).

Řešení formy vlastnictví nemocnic

Ke kvalitnímu legislativnímu posouzení stávající situace, resp. jejího řešení, je třeba v jednotlivých krajích zajistit seznam zdravotnických zařízení, která mají finanční nebo jiné problémy, a kde je tedy nutné se nějakým způsobem alespoň začít podílet na jejich vedení a správě, případně pokusit se měnit jejich vlastnické poměry. Faktem ale je, že měnit vlastnictví nelze jinak než dle zákona.
Ve věci neefektivního provozu nemocnic a faktu, že mnoho z nich je na pokraji úpadku, je nutné upozornit, že jednou z příčin je, že provozy a oddělení, které jsou finančně samostatné a mnohdy i vysoce výdělečné, jsou z nemocnic vyjmuty, a předány do nemocnic soukromých, které si zisk rozdělují pro sebe. Ve státních a obdobných nemocnicích pak zůstávají ta oddělení, na jejichž provoz je nutné doplácet, neboť se platbami od pojišťoven „neuživí“. Řešením by bylo vrátit tato zisková oddělení zpět do nesoukromých nemocnic – to je ovšem otázka složitá a dlouhodobá (dle právní formy provozovatele, obsahu smluv…), a zaslouží si vždy konkrétní právní rozbor.
I současné nastavení úhradového systému zdravotnictví pokrývá pouze část přímých nákladů souvisejících s poskytováním péče. Neumožňuje však tvorbu zdrojů nutných pro reprodukci majetku a krytí nepřímých fixních nákladů zařízení.  Tento nedostatek se nemocnice snaží řešit aktivním hledáním alternativních finančních zdrojů, ať již orientací na komerční produkci, nebo ve formě darů, grantů, dotací atd. To však musí zákonitě mít negativní dopad do běžné lékařské péče – o tu postupně nemocnice ztrácejí zájem. A provozování komerčních aktivit do nemocnic nepatří stejně jako např. do základních škol. Stejně jako zaměstnávání lékařů se soukromou praxí na pracovní smlouvu – takový lékař bude vždy preferovat vlastní ordinaci a vlastní pacienty, a spíše se bude snažit ordinovat na účet nemocnice (zdravotnickým materiálem, léky, apod.).
Soukromé vlastnictví nemocnic, stejně jako např. dlouhodobý pronájem nemocnice soukromému vlastníku, s sebou nese velká rizika – i když s ohledem na dlouholeté zkušenosti se spíše jedná o téměř jisté negativní důsledky. Nejpravděpodobnější následky jsou tyto:

• Zúžení rozsahu poskytovaných zdravotnických služeb o nelukrativní obory – tyto obory se z krajů postupně zcela vytratí a nebudou nahrazeny – takže se stanou pro občany zcela nedostupnými.

• Riziko přechodu na zdravotní péči hrazenou pacienty jako samoplátci z důvodu neuzavření smluv s pojišťovnami, aniž by však pacienti byli zbaveni povinnosti platit si zdravotní pojištění – takové situace již také běžně nastávají.
 

Velkou chybou bylo zrušení zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních ke dni 30. 12. 2011 zákonem č. 466/2011 Sb. (návrh na zrušení byl předložen skupinou poslanců Marek Šnajdr, Leoš Heger, Jiří Štětina, Petr Tluchoř, Petr Gazdík, Kristýna Kočí).
Přitom zákon č. 245/2006 Sb. měl za cíl upravit podmínky pro vznik sítě zdravotnických zařízení, v rámci které bude zajištěna dostupnost zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, přičemž provozování zdravotnických zařízení zařazených do této sítě nemělo být podnikáním. Pokud by se podařilo vrátit zpět do právního řádu zákon podobný zákonu č. 245/2006 Sb., umožnilo by to i jednodušší cestu k navrácení alespoň některých zařízení, která jsou v soukromém vlastnictví, zpět pod řízení veřejné správy.
Určitou možností by mohlo být chátrající nemocnice – samozřejmě s patřičným odůvodněním, vyvlastnit v naléhavém veřejném zájmu, který nelze uspokojit jinak – dle § 1038 a 2039 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Tato cesta není dosud vyzkoušena a bude vyžadovat vysoce odborný přístup.
Velmi účinným řešením by bylo i již několikrát uvažované sloučení všech zdravotních pojišťoven do všeobecné, nebo alespoň výrazné snížení jejich počtu. Příjmy zdravotnictví by se násobily a ztráty by se dělily přímo rychlostí odmocnin. I kontrola nad zdravotnickými zařízeními by se zjednodušila, a všechny navržené postupy řešení stávající krize by byly řešitelné mnohem jednodušeji.
Zdravotní pojišťovny se zcela bez omezení a velmi úspěšně snaží likvidovat menší nebo nezajímavé nemocnice, které nemají možnost, a nakonec ani schopnosti, provádět nákladné a složité operace srdce apod. Objevuje se zde znovu fenomén poslední doby, a to diskriminace běžných pacientů s „obyčejnými chorobami“ před těmi s chorobami „finančně výhodnějšími“, a na to navazující diskriminace zařízení, které tyto „obyčejné“ nemoci léčí.
Stále nedořešeným problémem je nejasnost kolem pořizování léčiv a přístrojů. Zdravotnická zařízení nakupují nejednotně z velkého množství míst, prostřednictvím velkého množství nákupčích, neexistuje jednotná evidence dodavatelů a zásob, mnohdy i s osobní angažovaností. To vše zapříčiňuje zbytečně vysokou cenu materiálu.

Jak budeme podporovat rozvoj integrovaného záchranného systému? (Reagovat na potřebu občanů být chráněni před případnou hrozbou teroristických útoků; v krajských programech klademe také důraz na posílení zdravotní záchranné služby - více stanovišť, dovybavení, včetně přeshraniční spolupráce.)

Integrovaný záchranný systém (IZS) je funkční. Problém jsou peníze na provoz a investice. V PS PČR chystá s. Mackovík za KSČM novelu zákona o záchranné zdravotnické službě (ZZS). Tak, aby kraj nemohl účelově manipulovat s rozpočtem, tvářit se hospodárně a přitom snížit dostupnost přednemocniční neodkladné péče. Zákon musí vymezit jasnou obměnu vozového parku po určité době anebo po najetí určitého počtu km. Německý model to má zapracováno. Musí zajistit provozní příspěvek ze strany zřizovatele (kraje) v takové výši, která bude umožňovat motivaci zaměstnanců, kterých začalo ubývat (lékaři, nelékařský personál). Výstavba standardizovaných výjezdových základen by měla probíhat za účasti státu - ZZS je základní složkou IZS. Není v silách krajů zajistit výstavbu/rekonstrukci základen do úrovně 21. století. Stát na této investici musí participovat. Spolupráce se zahraničím je už ošetřována na úrovni smluv (Česko-Německo). Není dobrý návrh z ANO, že sjednotíme ZZS pod jedno ,,Generální ředitelství".

Na jaké konkrétní formy zdravotní a sociální péče (modernizace a zachování konkrétních zdravotnických zařízení ve volebním obvodu) se budeme zaměřovat a proč?

KSČM jde o obnovu sítě neziskových zdravotnických zařízení (nemocnice, lékárny, ambulance), která nebudou působit na základě tržních principů k zajištění dostupnosti kvalitní zdravotní péče občanů. Je potřeba dávat pozor na silné farmaceutické lobby. Základním předpokladem je zajistit dostupnost základní zdravotní péče pro všechny občany bez rozdílů vyplývajících z jejich různého ekonomického statutu a jedná se o naplňování požadavků vyplývajících z Ústavy ČR. Základní síť nemocnic (tj. jedna nemocnice na cca 100 000 obyvatel) by měla mít právní formu neziskového zdravotnického zařízení. KSČM nepřipustí další privatizaci zdravotnických zařízení a záchranné služby.
Je potřeba podporovat výstavbu a modernizaci domovů a zařízení pro seniory, včetně stacionářů pro seniory vyžadující celodenní péči, zachování současných sociálních zařízení pro seniory při důrazu na rozvoj terénních služeb, které seniorům umožní zůstat v domácím prostředí. Při současném demografickém vývoji dochází k postupnému stárnutí populace, přitom v České republice chybí dostatečný počet kvalitních a finančně dostupných zařízení pro péči o seniory. V současné společnosti, kdy je pro rodiny prvořadé přežít a uživit se, je nutná pomoc státu.
Důležité je zmínit transformaci psychiatrické péče (péče o duševně nemocné), která se bude týkat krajů. Jde o zřizování Center duševního zdraví, které velmi silně prosazuje Ministerstvo zdravotnictví ČR, ale do dnešní doby nikdo neupřesnil právní subjektivitu, financování, udržitelnost a nepochybně i personální zajištění. Nejedná se o lůžková zařízení, ale pouze o rozšířené ambulance. To však nevyřeší problémy způsobené lidmi s duševním onemocněním. V průměru by jich v každém kraji mělo vzniknout 4-5.
Obce či sdružení obcí by měly mít finančně zvládnutelné a reálné střednědobé plánování sociálních služeb (komunitní plány). Pro obce je komunitní plánování dobrovolné. Je třeba však přejít od živelnosti k systémovému plánování. I kraje potřebují znát problémy a plány obcí pro základ vlastního plánování ze zákona.
Je potřeba zamezovat posilování privátních sociálních služeb na úkor státních, krajských či obecních organizací. Snahou části privátní sféry, podnikající na úseku sociálních služeb, ale i předcházejících pravicových vlád, je privatizace či zrušení především ústavních zařízení ve správě kraje či obce. To by přineslo řadu problémů. KSČM s privatizací sociálních služeb a jejich zvýhodňováním na úkor státních, krajských a obecních nesouhlasí a k tomu směřuje i její praktická politika a návrhy zákonů.
Je potřeba podporovat resocializační programy pro bezdomovce, podporovat chráněné bydlení, azylové domy, vývařovny a lékařská střediska pro bezdomovce.  V době ekonomické krize se velmi významně rozrostl okruh lidí, kteří se ocitli bez domova, aniž by tento způsob života vyhledávali, a rádi by se vrátili zpět. Tito lidé zatím neztratili kulturní, pracovní ani zdravotní návyky a vhodnou sítí sociálních služeb je možné jejich osud ulehčit, udržet jejich návyky co nejdéle a usnadnit jim návrat zpět. Pro ty, kteří část nebo i všechny návyky běžného občanského života ztratili, je situace výrazně obtížnější. Nicméně i v jejich případě je zapotřebí nabídnout jim možnost návratu a pomoci jim v tom, budou-li o to stát. S tím souvisí jak terénní práce, tak činnost zařízení sociálních služeb a především jejich ekonomické pokrytí.

Jak chceme zlepšit finanční situaci ve zdravotnictví?

Je potřeba zastavit další privatizaci zdravotnických zařízení a změnit financování některých segmentů poskytovatelů zdravotní péče, především zrušit kapitační platby, když praktičtí lékaři dělají jen něco (neohledávají mrtvoly, nezajišťují pohotovost). Ti, kteří pracují (praktičtí lékaři), tak je finančně ohodnotit. Kdo nechce pracovat, tak nemůže mít nadprůměrný příjem. Zrušit 7 zdravotních pojišťoven a přejít jen na jednu státní.

Platy ve zdravotnictví a roční zisky ministerstva zdravotnictví

Vláda ČR neřeší personální otázky ve zdravotnictví, kromě lékařů, začal scházet i nelékařský personál. Spoustu malých nemocnic je z tohoto důvodu uzavíráno. Sice se navýšily platy ve zdravotnictví (v nemocnicích Ministerstva zdravotnictví ČR) o 5 %, ale v řadě těchto nemocnic byly změněny podmínky pro osobní hodnocení. Sice zdravotníci dostali přidáno, ale z důvodu přehodnocení systému mají mnohdy i méně peněz než před navýšením. Potřeba je tedy podporovat skutečné zvýšení mezd ve zdravotnictví s dostatečnou kontrolou. Celkové zisky, které ministerstvo zdravotnictví ročně obdrží, činí cca 290 mld. Kč (220 mld. od zdravotních pojišťoven, 70 mld. z jiných zdrojů). Přesto však tato částka nestačí.
Je třeba zrušit dvoukolejné vzdělávání nelékařského zdravotního personálu, vzdělání na VOŠ a VŠ je téměř shodné. Na SZŠ se studuje obor zdravotnické lyceum a tyto studentky vůbec nemohou k lůžku, pouze po absolvování sanitářského kurzu a pak pracují jako pomocný zdravotní personál. Bylo by třeba preferovat u sester specializační vzdělání a ne VŠ studium. Přehodnotit kompetence a předejít tak nedostatku sester. Rovněž je třeba upravit vzdělávání lékařů – atestace. V současné době není dostatek kvalifikovaných lékařů.

Jak si KSČM představuje průběžné zvyšování důchodů včetně finančního zajištění?

KSČM požaduje zavedení institutu tzv. minimálního důchodu nad úroveň životního minima (s jeho postupným zvyšováním až na 10 000 Kč měsíčně). Ideou tohoto opatření je zajistit důstojný život všem seniorům. Tato idea není nepodobná dnes pokrokovými ekonomy široce diskutovanému minimálnímu zaručenému příjmu, vychází z poznání, že řada lidí, ač celý život poctivě pracovala, nepobírá důstojný důchod. Nelze zavírat oči nad některými praktikami zaměstnavatelů, jako je vyplácení pouze minimální mzdy a dorovnávání rozdílu v hotovosti na ruku, ani nad tím, že řada lidí v předdůchodovém věku již není bez svého zavinění schopna nalézt odpovídající zaměstnání. Tyto a mnohé jiné faktory, ze kterých stojí za to ještě zmínit ztráty příjmu v rozhodném období v důsledku dlouhodobé nemoci, nelze ani přehlížet, ani je beze zbytku přičítat na vrub důchodců. Je sice snadné říci, že se měli více snažit nebo že neměli na takovou platovou nabídku přistoupit, nicméně ve většině případů neměli na výběr. Zaručený minimální důchod by tak měl určitým způsobem kompenzovat předchozí selhání právní regulace, ke které zde v minulých letech masově docházelo.
Rovněž je zapotřebí provádět pravidelnou valorizaci důchodů a sociálních dávek podle inflace a vývoje průměrných mezd. Je nutné hlídat, aby se výrazně nepropadala reálná hodnota důchodů a sociálních dávek a nerozevíraly nůžky ve srovnání s růstem mezd, platů a odměn. Proto je potřeba tyto dávky valorizovat včas a dostatečně.
KSČM požaduje zastavení klouzavého posouvání hranice prodlužování věku pro nárok na starobní důchod. Nalezení dalších zdrojů příjmů do státem zabezpečovaného důchodového systému. V tomto případě považuje KSČM za nutné vyvolat s partnery jednání o stanovení maximální hranice pro nárok na starobní důchod. A to na hranici max. 65 let (možný většinový koncensus, aby vůbec prošel tento návrh a zastavilo se tak posouvání věkové hranice).

Je třeba zvolit režim vícezdrojového financování důchodového účtu, to znamená mimo odvody na důchodové pojištění zapojit také příjmy např. z některé konkrétní daně (DPH – pro stanovený účel byl zvolen nízký koeficient). Buď tento koeficient zvýšit, či sáhnout na spotřební daně či jiné zdroje.

Má KSČM v programu nějakou podporu rodin s dětmi?

KSČM požaduje slaďování rodinného a pracovního života pomocí spravedlivě odměňovaných flexibilních forem práce. Tento problém má více zauzlení. Jednak jde o nevýhodu pro takového zaměstnance ve formě nižší odměny, ale přitom při požadované vyšší intenzitě práce i o ztrátu různých výhod, a nakonec o nižší odvody např. na důchodové pojištění pro vyměření důchodů. V řadě míst či profesí rodič ani práci nenajde na žádný úvazek a je rád, že může čerpat 4 roky rodičovské dovolené. Jde však o jednu z "moderních" evropských forem a vlády již pro tento trend přijaly řadu opatření. Je tedy na jednotlivých rodičích, jak se rozhodnou.
KSČM požaduje také státní podporu a rozšiřování kapacit jeslí, mateřských škol a služeb pro rodiče a zavedení povinné bezplatné docházky v posledním ročníku mateřských škol. Rovněž je potřeba vytvářet podmínky pro finančně dostupné mimoškolní zájmové aktivity, pro činnost středisek volného času, škol, knihoven, tělovýchovných zařízení, občanských sdružení a organizací pro děti a mládež. Potřeba je vytvořit nový dlouhodobý systém spoření dětem na založení jejich domácností s podporou státu. Zapotřebí je zamezit tendenci k devastaci rodinných vztahů a hodnot pod tlakem negativních vlivů komercionalizace kulturně-mediálního prostředí.


KSČM prosazuje:
• Výstavbu bytů finančně dostupných pro mladé rodiny.
• Zlepšit služby pro rodiny, děti, zdravotně poškozené občany a seniory, o které tyto rodiny pečují, a to v souladu s evropskými standardy.
• Odstraňovat stereotypy, legislativní a technické bariéry prohlubující společenské vyloučení handicapovaných osob, finanční kompenzace rodinám, které toto vyloučení pomáhají handicapovaným překonat.
• Zavést příznivější poměr pro ty občany, kteří ztratili příjem ze zaměstnání a věnují se péči o dítě, zdravotně postiženého či seniora.
• Vytvořit podmínky, aby v rodině, která ztratila příjmy v důsledku ztráty zaměstnání živitelů, nedošlo k zhoršení podmínek rodinného života a dotčení práv a potřeb dítěte.
• Zlepšit poměr mezi ztrátou příjmu z důvodů zdravotního poškození občana a její refundací např. formou invalidního důchodu, aby nedocházelo k zhoršování sociálního statusu rodiny, která o takovéhoto občana pečuje.
• Zavést finanční motivaci pro prarodiče, kteří se budou spolupodílet  na péči o dítě.
• Zavést přípravu na partnerské soužití ve školách.
• Obnovit preventivní lékařské prohlídky a očkování na školách.
• Udržet historicky vzniklé proporcionality mezi časem stráveným v rodině a při vlastním sebevzdělávání a časem stráveným v zaměstnání, zastavení trendu k zhoršování této proporce nutností přibírat k udržení životní úrovně další zaměstnání.
• Stimulovat zaměstnavatele, aby byli ochotni zaměstnávat rodiče s dětmi do 10 let, stimulovat zaměstnavatele k uzavírání kratších úvazků u rodičů s dětmi, zejména samoživitelů, v případě, že o ně mají zájem.
• Poskytnout právní i materiální podporu rodinám, které přejímají společenské funkce při zabezpečování péče o děti, seniory a handicapované, ať už v rámci rodiny nebo mimo něj.
• Vytvářet systém intenzivní spolupráce státu, regionů, obcí, společenských organizací a zaměstnavatelů na rychlou a účinnou pomoc občanům a rodinám v sociální nouzi či v jiných mimořádných situacích.
• Důsledně realizovat Úmluvu o právech dítěte v legislativě i v praxi.
• Zavést novomanželské půjčky mladým manželům.
 

Proč KSČM klade důraz na další zvyšování minimální mzdy a na růst mezd zaměstnanců? Někteří podnikatelé varují, že to může omezit počet pracovních míst, a tvrdí, že cena práce je (při zahrnutí odvodů státu) v ČR moc vysoká.

KSČM požaduje postupné zvyšování minimální mzdy až na 14 000 Kč (na 50 % průměrné mzdy). Toto opatření by mělo vést ke zvýšení všech ostatních mezd na úkor zisků, nemělo by tedy ohrozit existující počet pracovních míst. Dosud navíc stále dochází (s cílem snížit protizákonně odvody do veřejných rozpočtů) ke skrytému využívání „švarcsystému“, toto opatření by jej omezilo. Jde o srovnání podmínek s dalšími zeměmi EU. Nízké mzdy pak vedou k potřebě dorovnávat příjmy prostřednictvím státní sociální podpory či dávek v hmotné nouzi (nezřídka vedou i ke kriminální činnosti). Proto je důležitá podpora bezpodmínečného základního příjmu. Postupná změna by tak vedla k zrovnoprávnění pracovního trhu a uvolnění takto dosud blokovaných pracovních míst pro nezaměstnané. Dále při postupném zvyšování hodinové mzdy by došlo k vyšší koupěschopnosti i ke snižování potřeby dorovnávání nedostatečných příjmů o sociální dávky (přenesení většího dílu zodpovědnosti ze státu na zaměstnavatele a úspora státních prostředků).

Jak řešit nedostatek pracovních sil v příhraničních oblastech, když mnozí kvalifikovaní pracovníci dávají přednost práci v Německu nebo v Rakousku, kde dostanou zaplaceno více (i při minimální mzdě)?

Důležité je občany motivovat k nástupu do práce v ČR, např. daňovou úlevou u nástupního platu, podporou ve zvýšení kvalifikace a dalšími benefity, jak pro ně samotné, tak i pro jejich rodiny. Rovněž si je potřeba uvědomit, že v pohraničí dochází k výraznému poklesu mezd, z tohoto důvodu je potřeba lidem zaručit dostatečný finanční příjem, aby neodcházeli za prací do zahraničí.

 

 

•  OBLAST ŠKOLSTVÍ

Proč trváme na zachování systému speciálních škol a odmítáme inkluzi?

Neodmítáme integraci jako takovou, ta už dávno probíhá, ale integraci za každou cenu. Záleží na podmínkách dané školy a možnostech dítěte, na stupni a druhu postižení. Systém speciálních škol zabezpečuje žákům se speciálními vzdělávacími potřebami (se zdravotním postižením tělesným, smyslovým, mentálním, s poruchou autistického spektra, s kombinovanými vadami apod.) vzdělání odpovídající jejich možnostem a schopnostem. Na rozdíl od běžných tříd je zde malý počet dětí ve třídě, upravený vzdělávací plán, speciální pedagogové, kteří absolvovali 5leté studium speciální pedagogiky, metody a formy práce jsou přizpůsobené potřebám těchto dětí. Speciální školy jsou uzpůsobeny i prostorově a vybaveny speciálními pomůckami. V hlavním proudu budou tyto děti zaostávat, nezažijí pocity úspěchu, pravděpodobnost nedokončení 9leté školní docházky je mnohem vyšší. Paradoxně budou víc vyčleněny, než kdyby byly ve speciální škole. Zvýší se náročnost práce učitelů, kteří navíc nemají vzdělání v oboru speciální pedagogika, naruší to práci ostatních žáků a povede to k posílení soukromého školství a víceletých gymnázií, kam tito žáci budou odcházet.

Jaký je postoj ke slučování škol?

V minulých letech bylo, bez ohledu na demografický vývoj a potřeby pracovního trhu, zřízeno velké množství škol (zvlášť soukromých), které mají dnes problém s naplnitelností, ufinancováním a s uplatnitelností svých absolventů na trhu práce (jsou výjimky, např. gymnázia). Nabídka míst převažuje nad poptávkou uchazečů, přijat může být každý, zájem škol naplnit třídy na co nejvyšší počet souvisí s normativním financováním na žáka (připravuje se změna financování regionálního školství). Důsledkem je pokles kvality vzdělávání. Optimalizace středních škol je tedy nutná, ale ne plošně. Vyjít by se mělo z dlouhodobého záměru rozvoje vzdělávání v kraji, kde by měly být tyto aspekty vyhodnoceny a naplánovány nutné úpravy s ohledem na dostupnost a potřebnost daného oboru na pracovním trhu. Zároveň odmítáme zrušení veřejné školy s tím, že její místo zaujme škola soukromá. Obecně podporujeme učňovské a technické školství, je třeba respektovat také jedinečnost oborů a jejich vazbu na odborné a technické zázemí. Naopak požadujeme postupný útlum víceletých gymnázií. Pokud jde o případné uvolněné budovy, prosazujeme jejich využití pro mimoškolní zájmovou činnost dětí a mládeže  (ZUŠ, mateřská centra, startovací byty pro mládež z dětských domovů, koleje pro studenty, ubytovny a byty pro učitele, zřízení a umístění SŠ, vzdělávací středisko obce a komunity atd.), případně pro sociální účely.

Jak chce KSČM podpořit dostupnost MŠ a jeslí – není to přímo v kompetenci kraje, ale obce na to nemusí mít prostředky?

Za účelem zajištění dostatečné kapacity mateřských škol byl zřízen Fond na jejich rozvoj, ministerstvo školství zároveň vyčlenilo finance na rozvoj těchto kapacit mateřských, ale také základních škol, kam se navýšený počet dětí přelévá. Od 1. 9. 2017 by měl být zajištěn nárok na přijetí dítěte předškolního věku do mateřské školy. S financováním by mohl pomoci kraj (přestože není zřizovatelem těchto škol). Nedoporučujeme podporovat zřizování dětských skupin na úkor mateřských škol. V dětských skupinách jde o pouhé hlídání, mateřské školy zabezpečují předškolní vzdělávání, které má pro budoucí vývoj dítěte velký význam. Pokud jde o jesle, prosazujeme jejich znovuobnovení, i zde by mohl kraj poskytnout obcím finanční dotace na jejich zřizování.
U jeslí je třeba také zdůraznit vzdělání personálu - vždy zde byly dětské sestry. Jejich vzdělání bylo ukončeno po r. 89, teď se začalo opět studovat, ale v navazujícím magisterském studiu a o studium tohoto oboru není zájem.

Jak zajistit, aby učební a studijní obory odpovídaly nabídce pracovních míst, jak motivovat rodiče a žáky, aby se zvýšil zájem o technické obory?

Důležité je, aby se žáci seznamovali s polytechnickou výchovou už od mateřské a základní školy. Z tohoto důvodu usilujeme o obnovení školních dílen, kde mají žáci možnost seznámit se s prací se dřevem, kovem a dalšími materiály a získat vztah k těmto oborům. Zároveň tak získávají příležitost zažívat pocity úspěchu i žáci, kterým teoretické předměty moc nejdou. Manuální zručnost jim tak umožní vyniknout a zároveň je to motivuje k nástupu do učebních a technických oborů, jejichž pracovníci na trhu práce scházejí. Další možností je spolupráce základních a středních škol, díky které se žáci mohou dostat k praktické výuce v dílnách. Doporučení základním školám k zaměření pozornosti na polytechnickou výuku vydalo i ministerstvo školství, v mnoha krajích probíhají kampaně na popularizaci těchto oborů, na nichž se podílejí školy, kraje i regionální média. Podpora by měla být zakotvena i v dlouhodobém záměru rozvoje výchovy a vzděláváni v kraji.

Jak regulovat vznik středních škol v krajích – i nyní se má přihlížet ke stanovisku kraje, ale to je mnohdy ignorováno?

Ministerstvo školství nedoporučuje vznik nových soukromých škol, nemělo by tedy být vydáváno povolení. Pokud jde o školy krajského zřizovatele, je třeba, aby to krajští zastupitelé pohlídali při schvalování dlouhodobého záměru rozvoje výchovy a vzděláváni v kraji a na něj se pak mohou odkazovat. Je třeba brát v úvahu potřebnost školy a oboru v místě a uplatnitelnost absolventů na pracovním trhu.

Některé kraje zavedly přijímací zkoušky na SŠ, aby zvýšily úroveň výuky. Někteří rodiče na to reagují tím, že posílají své děti raději do škol v sousedním kraji nebo do školy soukromé. Jak to řešit?

Situaci řeší schválená novela školského zákona, která zavádí jednotné přijímací zkoušky na střední školy pro všechny kraje. S tímto krokem souhlasily kraje i naprostá většina ředitelů středních škol. Není možné, aby na maturitní obory byli přijímáni uchazeči, kteří nemají žádné předpoklady ke studiu. Zavedení jednotných přijímacích zkoušek posílí i učňovské školství.

Jaký je názor KSČM na financování soukromých a církevních škol a na zajištění vlivu na kontrolu úrovně výuky na nich?

Soukromé školství považujeme pouze za doplňkové, které by mělo být financované především z vlastních zdrojů. Odmítáme, aby se na financování těchto nezřídka elitních škol podíleli všichni daňoví poplatníci. To samé se týká škol církevních. Podporovány ze státního či veřejného rozpočtu by měly být jen takové školy či obory, jejichž zaměření stát, kraj či obec zatím nemůže zajistit a provozovat (a nevybírají školné). Stát by však měl schvalovat jejich vzdělávací programy a provádět hodnocení kvality vzdělávání.

 

 

•  DOPRAVA

Proč jsme proti privatizaci dopravy – železnic?

Do privatizace železnic nás nutí Evropská unie svými dopravními balíčky a tuzemská pravice v zájmu soukromých podnikatelů, nikoliv skutečné potřeby společnosti. Všude, kde se železnice privatizovala, to skončilo doslova katastrofou. Příkladem je Velká Británie za Margaret Thatcherové, kde se nejen zdražila a zkomplikovala doprava, přišlo zde o práci nemálo lidí, ale současně se zhoršila i bezpečnost na dráze. Obdobný příklad najdeme v Argentině.
Především je potřeba vidět, že provoz na železnici může být ekonomicky lukrativní jen v některých případech. Soukromníkům jistě stojí za to soutěžit o provoz na trati Praha – Ostrava, ale co regionální tratě, na které je potřeba doplácet? Ty mají zbýt na národního dopravce? Například Německo na rozdíl od ČR pro Deutsche Bahn vytváří příznivé podmínky pro její činnost, a tak dnes expanduje i k nám (Arriva). Pokud oslabíme České dráhy (nebo SŽDC v případě privatizace tratí) ještě i tím, že necháme soukromníky dále vytěžovat ziskové tratě, bude buď stát doprava po železnici stát i cestující veřejnost v konečném důsledku ještě víc než nyní, nebo se budou rušit spoje a tratě. Nic na tom nezmění žádná pochybná konkurence. A nutno připomenout, že tu jde o veřejnou službu, která souvisí i otázkami životního prostředí.

V tezích volebního programu má KSČM dlouhodobý záměr vrátit se k veřejnému (krajskému nebo obecnímu) vlastnictví dopravních podniků, zajišťujících přepravu cestujících – jak by to chtěla KSČM řešit a proč tento záměr má?

Argumenty již byly zmíněny v otázce výše. Rozkouskování dopravních systému je i na úkor efektivnosti. Různé Evropskou unii vynucované soutěže dávají pouze prostor k tunelování. Přechod na vlastnictví dopravních podniků má smysl jen tehdy, pokud jim umožníme monopol na příslušném území. To ale dnes neumožňuje unijní ani naše legislativa.

Jak zajistit odpovídající cenu (srovnatelnou např. se SRN) výstavby silnic a dálnic? Jak řešit prodlevy při výstavbě komunikací, které vznikají v důsledku prodlevy při výkupech pozemků popř. z důvodu protestů ekologických aktivistů?

Přijetím kvalitního zákona o liniových stavbách a výběrových řízení. V podmínkách českého vládního diletantismu a parlamentního lobbismu to dnes není prakticky možné. Doháníme to v krajích (ne vždy a ne všude) důsledným projednáváním jednotlivých staveb se všemi zainteresovanými. Mnohý zpočátku silný antagonismus lze často seriózním jednáním překonat.

Zajištění financí na opravy silnic druhé a třetí třídy (využití evropských fondů, příspěvků ze Státního fondu dopravní infrastruktury – alespoň jako v roce 2015)

Silnice druhé a třetí třídy jsou dlouhodobě značně zanedbané. Krajům na ně prostředky nestačí. Evropské peníze lze využít téměř beze zbytku, jde o to připravovat akce v předstihu. O prostředcích ze SFDI však vláda rozhoduje nárazově a pozdě. Jestliže se například kraj v dubnu s konečnou platností dozví, že má ze SFDI 800 mil Kč, které musí utratit do konce roku, těžko na to bude mít připraveny projekty. I v tomto směru chybí koncepčnost – kdyby šla například jen polovina této částky, ale byla by garance na každý rok, investovalo by se mnohem efektivněji. K tomu je třeba dodat, že nejhůře jsou na tom na těchto silnicích mosty, příprava jejich rekonstrukcí je složitější a trvá déle.
 

 

•  BEZPEČNOST

Jak budeme bojovat proti kriminalitě a za zvýšení bezpečnosti občanů?

Snížením obecné kriminality ve všech jejích formách, které se dotýkají zájmu občanů, jejich života, zdraví a majetku, a nejvíce omezují pocit bezpečí ve městech, obcích a specificky v dopravě. Zvýšením účinnosti boje proti všem formám organizovaného zločinu a jeho prorůstání s mezinárodním zločinem. S využitím Schengenské úmluvy rozvíjet mezinárodní spolupráci včetně prohloubení spolupráce s Europolem, Interpolem apod. Účinnějším bojem proti korupci, hospodářské a finanční kriminalitě, tzv. tunelování, daňovým podvodům a únikům. Zvýšením trestních sazeb. Rozhodnějším postupem proti rasové a národnostní nesnášenlivosti, projevům xenofobie, násilí a terorismu, včetně prosazování přísnějšího trestního postihu, s důrazem na ochranu a výchovu mladé generace. Zkvalitněním procesu prevence kriminality, prohloubením a zapojením všech prvků bezpečnostního systému do tohoto procesu, včetně nevládních organizací. Zvláštní pozornost je potřeba věnovat prevenci u dětí a mládeže, zajištění práce pro osoby ve výkonu trestu a jejich resocializaci po propuštění. Rychlejším a důslednějším přebíráním dokumentů OSN, OBSE a dalších mezinárodních organizací týkajících se zločinnosti (zejména dokumentů Komise OSN pro prevenci kriminality a zacházení s provinilci) do právního řádu a praktické činnosti v boji s kriminalitou, včetně boje s terorismem. Obnovením systému ochrany obyvatelstva při případných mimořádných událostech. Dobudováním Integrovaného záchranného systému s cílem zabezpečit účinnou funkčnost jeho řídících orgánů a zkvalitnění účinnosti jeho jednotlivých složek. Nesouhlasem s tím, aby pod záminkou stíhání trestné činnosti s extremistických podtextem byla postihována antifašistická a levicová hnutí a naopak byla málo postihována a tolerována činnost fašistických, rasistických a xenofobních skupin. Vypracováním a prosazením takové definice extremismu, která odliší hnutí porušující lidská práva a základní zásady humanity od hnutí demokraticky usilujících o změny ve společnosti včetně změn k nápravě nedostatků společenského systému. Důsledným respektováním zásady odbornosti a morálně charakterových vlastností příslušníků bezpečnostního systému ČR. Zajištěním odpovídajícího materiálně technického zabezpečení a finančního ohodnocení pracovníků bezpečnostních složek.

Jak by se měla řešit situace s nepřizpůsobivými a problémovými občany?

Zvyšování cen, neřešení dlouhodobě vysoké nezaměstnanosti, hromadné zavírání podniků, nedostatečná státní politika podpory zaměstnanosti, nekontrolované vytváření ghett jsou hlavními příčinami podpory nepřizpůsobivých a problémových občanů. Z tohoto důvodu by se měla především řešit vysoká nezaměstnanost, je potřeba aktivně těmto lidem zprostředkovat pracovní příležitosti, např. investicemi do veřejné infrastruktury s cílem vytvořit dlouhodobá pracovní místa. Dále jim nabídnout možnost kvalitního finančně dostupného vzdělání, omezit spekulace s byty a zneužívaní sociálních dávek všeho druhu. Lidé musí mít ekonomickou a sociální jistotu důstojného života.


V oblasti bezpečnosti:

KSČM musí v této oblasti požadovat nejen zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti, ale trpělivě vysvětlovat příčiny narůstajících konfliktů v systémových sociálních, ekonomických a následkem toho i dalších oblastech.

Návrhy a postupy:
• Podpora asistentů prevence kriminality – většinou z řad osob žijících v sociálně vyloučených lokalitách (SVL) – dohlížení na pořádek. Asistenti by se neměli zabývat pouze prevencí v oblasti přestupků a trestných činů, ale také by měli být jakýmsi „přemostěním“ mezi lidmi žijícími v sociálně vyloučených lokalitách a policií – především by se mělo jednat o navázání důvěry a boření předsudků na obou stranách.
• Podpora poskytovatelů sociálních služeb – především nízkoprahových zařízení pro děti a mládež – organizování a naplňování volného času dětí, kontaktních center, služba pro drogově závislé.
• Zajištění informovanosti   podpora pořádání přednášek na téma prevence na ZŠ, SŠ (drogy, šikana, trestná činnost aj.) různými subjekty (policie, školy, a další).
• Spolupráce subjektů zajišťující služby v SVL – nutnost přijetí konkrétních plánu a strategií „šitých na míru“ dané lokalitě (kraji, obci).
• Navýšení finančních prostředků k možnosti navýšení počtu policejních hlídek v lokalitě (události ze Šluknovska vypovídají o tom, že to jde), zároveň je nutné přiblížit policii sociálně vyloučeným osobám (potažmo Romům), aby byla prohloubena důvěra a následně i možnost odhalování více trestné činnosti (služba asistenta pro vyjednávání s policií a dalšími).
• Zajištění vzdělávání policistů v oblasti práva a sociálního vyloučení.
• Celkové navýšení potírání trestné činnosti v SVL.

V oblasti zaměstnanosti:
V celkovém komplexu problémů politiky zaměstnanosti a především opatření proti narůstající nezaměstnanosti se vzhledem k politice nezasahování státu a nepromyšlené úspornosti realizované pravicovou vládou, zvýraznila úloha krajů tím více, že zde má KSČM ve vedení výrazné zastoupení. Kraje jsou s rostoucí nezaměstnaností konfrontovány bezprostředně a naléhavě a nemohou se přitom spoléhat na pomoc státu.

Návrhy a postupy:
• Podpora vzniku nových pracovních míst.
• Podpora zaměstnavatelů.
• Podpora vzniku nových a naplňování existujících průmyslových zón.
• Podpora aktivní politiky zaměstnanosti - vytváření míst na veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa a dotovaná místa.
• Podpora vzniku sociálních firem.
• Přizpůsobení možností rekvalifikací s ohledem na poptávku lokálního trhu práce.
• Podpora poskytovatelů sociálních služeb (podpora prostřednictvím terénních programů, sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, podpora pracovní asistence, informovanosti cílové skupiny apod.).
• Podpora dluhového poradenství, finančního poradenství a finanční gramotnosti a bezplatného právního servisu pro občany v problémech.
• Mapování a postihování subjektů poskytující nevýhodné půjčky (např. zákaz rozhodčích doložek apod.).
• Vymáhání razantnějšího potírání nelegálního zaměstnávání.
• Grantové programy, které zvýší úroveň zaostávajících regionů a mikroregionů. Využívání programů EU a MMR.
• Změna podmínek zadávání veřejných zakázek – stanovení podmínky, že vítězná firma musí při práci na zakázce zaměstnat alespoň určité procento osob z řad dlouhodobě nezaměstnaných.

 

V oblasti bydlení:

Návrhy a postupy:
• Zpracování politiky bydlení jako součásti rozvoje každé obce. Zajištění bydlení pro obyvatele obce, včetně řádné péče o stávající bytový fond a výstavbu nových bytů. Udržet optimální počet bytů (min. 60 na 1000 obyvatel) ve vlastnictví obce městského typu. Předcházet tím vyčlenění některých skupin občanů nebo vzniku ghett.
• Ve spolupráci s krajem zajistit v rámci obcí s rozšířenou působností pro každých 1000 obyvatel obce nejméně 4 místa v domovech důchodců, 4 místa v domech s pečovatelskou službou (DPS) a 2 místa s gerontologickou zdravotní péčí.
• Vymezit vhodné lokality pro výstavbu bytů v územním plánu každé obce.
• Výstavba družstevních domů a bytů na neziskovém principu s pomocí stavebního spoření.
• Výstavba obecních nájemních bytů s nákladovým nájemným pro určité skupiny obyvatel, např. pro seniory a sociálně slabší rodiny. Chráněné bydlení včetně resocializačních programů pro špatně přizpůsobivé občany, bezdomovce, apod. Využívání úvěrových a dotačních programů MMR a SFRB, např. JESSICA.
• Výstavba rodinných domků na venkově. Výhodné finanční i právní podmínky pro stavbu nových domů či rekonstrukce a dostavby stávajících venkovských staveb, včetně infrastruktury (přístupových komunikací, vodovodu, plynu a kanalizace).
• Ročně je třeba dokončovat minimálně 40 000 bytů. Poznámka: Jde jen o obnovu bytového fondu a udržení stávajícího počtu bytů. Lze prokázat, že pokud se v ČR postavilo ročně méně než 37 tisíc bytů, počet obyvatel klesal.
• Výnosy z prodeje nepotřebných obecních bytů a z nájemného užívat pouze pro opravy, modernizaci a rekonstrukce obecních bytů a domů.
• Využívat finanční prostředky ze Státního fondu rozvoje bydlení (SFRB) i z programů EU pro generální opravy panelových domů a regeneraci sídlišť.
• Financovat podporu bydlení jen z programů Ministerstva pro místní rozvoj.

 

V oblasti vzdělávání:

Pro KSČM je školství jednou z hlavních priorit její politiky a považuje vzdělání za bohatství každé společnosti.

Návrhy a postupy:
• Podpora předškolního vzdělávání – úlevy při placení poplatků v MŠ za předpokladu plnění povinností (např. pravidelná docházka dítěte, aktivní hledání zaměstnání rodiče, apod.) a možnost sankcí (např. jednorázové snížení dávek) pouze v případě, že je dostatek míst v MŠ a je zajištěna maximální podpora cílové skupiny a není vyvíjen pouze nátlak.
• Vznik pozice asistenta pedagoga také v MŠ či předškolních ročnících – potřeba úpravy dotačních titulů.
• Podpora sociálních služeb, které opět zajistí práci s klientem v situacích, kde jsou již kapacity a kompetence vzdělávacích institucí překročeny – podpora především terénních služeb, které jsou poskytovány v přirozeném prostředí cílové skupiny a také sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi, které se věnují rodině jako celku a pomáhají řešit jejich problémy komplexně. Je zde důležitá provázanost na oblast zaměstnanosti, neboť rodičům se musí zajistit možnost zaměstnání.
• Podpora klubu matek a předškolních klubů tam, kde je nedostatek MŠ. Kluby matek budou mít za funkci aktivizaci maminek v případě, že dítě navštěvuje předškolní klub.
• Podpora pedagogického, sociálně právního, psychologického, speciálně pedagogického či právnického servisu na školách nebo poskytovaného vně školy. Tito pracovníci nabídnou školám odbornou pomoc a asistenci při efektivní spolupráci s rodinou žáka či studenta a budou pracovat na posílení komunitní role škol.
• Podpora asistentů pedagoga pro žáky se sociálním znevýhodněním – potřeba zjednodušení administrativní náročnosti pro školy a zajištění dostatku finančních prostředků. Tímto bude maximálně zajištěna možnost nezbytné individuální práce s problémovými žáky (dítě se po vstupu do ZŠ ocitá v cizím prostředí, je dezorientované a může se projevovat podle měřítek majority nedisciplinovaně, přičemž řada pedagogů nemá k dispozici tolik času, aby se dítěti věnovala individuálně, a vzniká tak mnoho konfliktů).
• Snížení limitu počtu dětí v jedné třídě na ZŠ potřebný k rozdělení na dvě – problém neefektivní práce s mnoha žáky.
• Zajistit změnu rozřazovacích (inteligenčních) testů, kvůli nimž končí řada dětí ze SVL neoprávněně ve speciálním školství.
• Zajistit podporu spolupráce nestátních neziskových organizací, orgánů sociálně právní ochrany dětí, pracovníků škol, školských zařízení, pedagogicko-psychologických poraden příp. i Policie ČR, a dalších tak, aby byla zajištěna koordinovaná činnost všech, kdo vyvíjejí podpůrnou činnost v SVL.
• Podpora kariérního poradenství, doučování, využívání stipendií pro nadané romské žáky.
• Podpora spolupráce základních škol a středních škol při přechodu žáků ze SVL ze základních škol na střední školu – pořádání dlouhodobějších exkurzí a stáží dětí na středních školách – volba a motivace k dalšímu studiu.
• Podpora rekvalifikačních kurzů, vzdělávacích kurzů a dalšího vzdělávání dospělých.

Jak zajistit bezpečnost a obranu ČR, když vystoupíme z NATO?

Navrhuje-li správně KSČM v dlouhodobějším horizontu zrušení NATO, musí také říci, jak bude vypadat jiná bezpečnostní organizace. Proto také opakovaně zdůrazňuje variantu revitalizace OBSE (Organizace bezpečnosti a spolupráce v Evropě) a „helsinského procesu“. Je si však vědoma, že se jedná o dlouhodobý proces.

 

•  MIGRACE

Jaké je naše stanovisko k migraci? A jaké jsou naše návrhy na řešení migrace?

KSČM se ve svých stanoviscích k migraci vyjádřila již několikrát. Již v lednu 2015 projednal VV ÚV KSČM stanovisko k terorismu Islámskému státu a vyzval ke společnému postupu mezinárodního společenství. 32. schůze VV ÚV KSČM pak projednala 13. března 2015 na své schůzi materiál „Přístupy KSČM k problematice a příčinám migrace“. Cílem materiálu bylo zabývat se problematikou migrace jako celku v kontextu EU a posoudit, jak je ČR připravena na možný příliv imigrantů a s tím související soužití s etnickými minoritami.
Otázkou migrace se dále zabýval VV ÚV KSČM ve svých politických stanoviscích. 15. května 2015 to bylo stanovisko „Ne byrokratickému diktátu EU“, ve kterém KSČM zásadně odmítla direktivní rozhodování o uprchlických kvótách, akcentovala princip dobrovolnosti a řešení migračních problémů v místě jejich vzniku. Osou našeho přístupu je spojení věcnosti a solidarity.
4. září 2015 to bylo stanovisko „Za aktivní řešení krize na setkání Visegrádské čtyřky“. Vyzvala v něm vládu k prosazování jednotného postupu V4. Požadovala ochranu společné vnější hranice EU, posílení humanitární pomoci a úpravu azylové politiky EU. Odsoudila v něm mj. i kritiku postoje ČR za nehorázný a nelegitimní nátlak.
Problém migrační krize řešilo i 15. zasedání ÚV KSČM 21. června 2015, které schválilo stanovisko „KSČM odmítá šíření xenofobie, je pro rovnováhu solidarity a odpovědnosti“. V něm odsoudilo další destabilizaci zemí, odkud migranti do Evropy přicházejí, a imperiální politiku mocností označilo za hlavní příčinu. Odmítlo šíření paniky a podpořilo hodnoty solidarity. Za důležitou označilo pomoc běžencům už před branami EU, v EU pak posoudit reálnou kapacitu pomoci a rozhodnout o ní s respektem k suverenitě členských zemí EU.
V neposlední řadě to byl materiál 17. Zasedání ÚV KSČM ze dne 12. prosince 2015 „Aktualizace přístupů KSČM k problematice a příčinám migrace“.
Současná obrovská migrační vlna je bezesporu důsledkem zahraniční politiky zejména USA, které spolu s některými státy EU bezohledně prosazují své zájmy po celém světě. Usilují o ovládnutí nerostného bohatství zemí třetího světa a zneužívají levné pracovní síly. Krizovými zeměmi jsou země Blízkého východu, severní Afriky a řada dalších. Hromadný exodus a humanitární katastrofu způsobuje i činnost tzv. Islámského státu. Scénáře jsou už několik let stejné, ekonomická blokáda, vyvolání občanských válek a poté často přímá vojenská angažovanost. Nejlepším řešením by mohlo být zastavení nežádoucí migrace u jejího zrodu – v zemích, kde pro nelidské podmínky k životu vzniká, zorganizovat potřebnou pomoc, aby ji nemuseli opouštět. To se však v případě zemí rozvrácených občanskou válkou a nefunkční centrální vládou jeví jako problém.
Strategické je proto zastavit národnostní a politické boje a poskytnout nejen humanitární, ale i rozvojovou pomoc v domovských zemích migrantů. Pomoci jim s budováním průmyslu, školství, ochranou bezpečnosti občanů a obnovou důvěry v jejich země. A to bez vměšování do vnitřních záležitostí těchto zemí, zastavením bezohledného drancování ze strany nadnárodních monopolů, aby došlo k trvalému snížení bídy obyvatel třetího světa. To je samozřejmě velmi dlouhodobá záležitost. Jsme tak u kořenů nárůstu chaosu a napětí ve světě. Bohužel i mnoho politických představitelů ČR podporovalo a stále podporuje politické a vojenské agrese USA, případně dalších velmocí (Velké Británie, Francie…). Tito představitelé nás učinili spoluodpovědnými za tyto agrese i vůči jiným zemím tím, že do těchto zemí v rámci NATO vysílají naše vojska pod lakonickým názvem „mise“. Samotní migranti se pak mohou stát řízeným nástrojem boje proti Evropě s cílem oslabit ji jako politickou, hospodářskou a kulturní veličinu. EU by proto měla konečně sjednotit své názory na smysluplné řešení problému.
KSČM požaduje od vlády ČR a jejím prostřednictvím od EU, aby se světové velmoci více podílely na řešení příčin migrační krize, kterou většina občanů ČR nezavinila. Břemeno nákladů na stabilizaci zemí původu a na pomoc utečencům v záchytných zemích by měly nést daleko více ony. EU musí nést odpovědnost za regulaci migrace na její území s kontrolou množství a složení přicházejících, při respektu k suverenitě členských států - v tomto duchu revidovat Dublinské nařízení a systém byrokratických kvót. KSČM trvá na plnění úkolů EU při ochraně své vnější hranice podle Schengenské smlouvy, je třeba předcházet zločinnému převaděčství a obchodu s lidmi a posílit schopnost záchranných operací. KSČM je pro zachování a hájení ženevských konvencí o právech uprchlíků. Podporujeme taková opatření a zákony, které budou bránit individuální lidská práva uprchlíků a garantovat jejich důstojnost a jejich právo na azyl.
Trváme na tom, že ti, co se rozhodli anebo rozhodnou u nás žít a pracovat, musí dodržovat naše zákony a pravidla, respektovat naše zvyklosti. Při tom podporujeme zrychlení a zefektivnění azylového řízení s lidmi, kteří už v EU jsou, tak, aby byly chráněny zájmy našeho státu a našich občanů. Musí být dořešen statut lidí, kteří k nám nemíří, ale které nechce ani cílová země, a které není kam vracet. Požadujeme zpracování komplexní, transparentní a sociálně spravedlivé migrační, imigrační a také integrační politiku ČR na celostátní, krajské i místní úrovni.

Jak chce KSČM ochránit občany před případnými problémy souvisejícími s možným přílivem migrantů, mezi nimiž jsou podle médií i stoupenci tzv. IS?

KSČM odmítá kvóty prosazované Bruselem. KSČM požaduje opakovaně po vládě skrze PS PČR, aby všemi dostupnými právními a diplomatickými prostředky zabránila uplatňování povinných kvót na přidělení migrantů do České republiky. Debata o kvótách je zástupná, zavádějící a samotné byrokratické rozhodování o nich je negativním precedentem pro rozhodování v EU. KSČM požaduje, aby představitelé České republiky při jednání v orgánech Evropské unie trvali na plnění úkolů při ochraně vnější hranice podle Schengenské smlouvy a vláda pracovala na zajištění státní hranice České republiky, pokud selže ochrana vnějších hranic Evropské unie, a předložila Poslanecké sněmovně PČR zprávu o připravenosti systémů sociálních, zdravotních a školských na vstup nezjištěného množství osob bez znalosti českého jazyka a nezapojených do pojištění.
Ukazuje se, že evropská migrační a azylová politika nebyla stavěna na řešení úkolů spojených se současnou migrační krizí. Je přitom jasné, že problém vidí jinak země cílové, s vysokou ekonomickou úrovní, a jinak země, jejichž úroveň je až třetinová. KSČM je proto přesvědčena, že ČR by měla podporovat revizi společného evropského azylového systému EU v tom smyslu, aby země na vnější hranici EU nebyly nepřiměřeně vystaveny velkému počtu uprchlíků a současně, aby pronásledované osoby měly zajištěno bezpečí a poskytnutí mezinárodní ochrany nejlépe v té zemi EU, kde mají vazby důležité pro úspěšnou a rychlou integraci.
Podporujeme, aby ČR byla ochotná hledat bilaterálně i v rámci EU řešení směrem k efektivnímu poskytování mezinárodní ochrany pronásledovaným osobám, které povede k vyváženosti počtu přijímaných uprchlíků ve všech zemích EU s důrazem na respekt k jejich rodinným vazbám a se zachováním možnosti ovlivnit výběr a vyjádřit eventuálně nesouhlas s přemístěním. To předpokládá, že žádosti o azyl budou vyřizovány individuálně a spravedlivě, bez diskriminačních postupů, nikoliv jako nástroj represe.

Jak zabránit tomu, aby se přijatí migranti nezačlenili mezi problémové komunity (včetně případného neukončení povinné školní docházky nezletilých dívek, k čemuž dochází v některých západních státech apod.).

Hlavním úkolem je integrace migrantů do společnosti, k tomu je potřeba jasná koncepce státu. Ta by měla jít od jazykových kurzů, které by měly nově příchozí naučit nejen českému jazyku, ale rovněž je seznámit se zvyky a českou kulturou a zákony. Imigranti by neměli být dlouhodobě izolováni na jenom místě, ale měli by být začleněni do společnosti v jednotlivých městech s tím, že by mělo být jejich povinností si za pomoci státu, stejně jako je tomu u ostatních nezaměstnaných, najít zaměstnání a začlenit se tak do pracovního procesu. Jejich děti by měly povinnost, stejně jako ostatní děti, navštěvovat české školy a vzdělávat se. Samozřejmostí je dodržování českých zákonů. Neplnění těchto základních povinností by mělo mít za důsledek zbavení statutu uprchlíka či práva na azyl a automatické vrácení do vlasti, jestliže by to neodporovalo ženevským konvencím, tedy nehrozilo by dotyčným v zemi jejich původu bezprostřední nebezpečí.

 

•  EKOLOGIE

Jakou politiku s nakládáním odpadů KSČM zastává?

V první řadě je nutno minimalizovat objem odpadů prevencí jejich vzniku (už při výrobě zboží), používat recyklovatelné či dokonce rozložitelné obalové materiály.
V druhé řadě finančně podpořil systémy tříděného odpadu a směsný odpad dotřiďovat v recyklačních závodech či spalovnách. Skládkování musí zcela skončit během několika let, přednost musí mít recyklace, která snižuje materiálovou a energetickou náročnost výroby. Tu má Česko stále cca dvojnásobnou oproti průmyslově vyspělým západním státům.

Jak se KSČM staví ke spalovnám odpadů?

Dnešní technologie spalování (eufemisticky nazývaného energetickým využitím odpadů) je na tak vysoké úrovni, že z provozu spalovny nehrozí žádné zdravotní riziko ani zápach, pokud se dodržují postupy předepsané v integrovaném povolení provozu. Na to musí stejně jako doposud bedlivě dohlížet Česká inspekce životního prostředí, která také ihned prošetřuje podání od občanů.
Problémem je, že spálením se zničí materiál, který by po recyklaci mohl být využit jako surovina (o to více neobnovitelné suroviny se pak musí vytěžit z horninového prostředí), a že spalování produkuje tisíce tun oxidu uhličitého, který způsobuje převážnou část změny klimatu. Ta se neprojevuje jen oteplováním (nyní u nás letní teploty občas dosahují k 40 stupňům), ale většími výkyvy počasí, dlouhotrvajícími suchy a náhlými ničivými povodněmi. Proto je nutno postupně omezovat i spalování odpadu a nepřipouštět zbytečnou výstavbu spaloven, v nichž by pak mohl být spalován i odpad ze zahraničí. Dovozu i vývozu odpadu je nutno zcela zamezit.

Má KSČM návrhy na nějaká nová protipovodňová opatření a opatření proti suchu? Jak se stavíte k záměrům na další výstavbu přehrad či polderů (viz např. Křivoklátsko)?

V některých místech jsou retenční nádrže nebo suché poldry vhodné nebo dokonce nutné. Průtočná retenční hráz žádným způsobem nezničí přírodu, naplní se jen krátce při povodni, po ní se postupně opět vyprázdní - to je i případ Berounky na Křivoklátsku. Pokud řádně proběhne proces posuzování vlivu stavby na životní prostředí (EIA), nemá smysl stavbě bránit, skončí-li naopak EIA s negativním výsledkem, stavět se nesmí nebo je nutno projekt změnit a nechat proces proběhnout znovu. Na místní/krajské úrovni je třeba i dohlédnout na to, aby protipovodňové stavby nebo opatření proti suchu nesloužily hlavně tamní betonářské lobby pro její vlastní obohacení, jak se v nedávné minulosti u staveb běžně dělo, zejména nadhodnocením a vyfakturováním objemů zpracované a přemístěné zeminy.
Hlavním opatřením, které navrhuje KSČM, je zásadně nepovolat žádné neprůtočné stavby v povodňovém území. Přestože je to hlavní zásada, je neustále stavebními úřady porušována.
Dalším opatřením je postupné navracení napřímených vodních toků do přírodě blízkého tvaru, tedy meandry a přírodní břehy se stromy místo betonových koryt. Je nutno vodu v krajině zadržovat, aby rychle neodtekla bez užitku či dokonce nezaplavila níže položená místa.

Jaké kroky KSČM prosazuje pro zlepšení kvality ovzduší?

Zateplování všech staveb, výstavby energeticky pasívních domů a přechodu na efektivní formy vytápění (geotermální, sluneční, plynové, elektrické a místo individuálního centrální či dálkové s využitím zbytkového tepla elektráren). Omezení zbytné dopravy zboží i osob podporou místních výrobců a zdaněním mezinárodní dopravy, dále co největší podporou hromadné oproti individuální dopravě zboží i osob, zejména podporou kolejové a vodní oproti silniční a letecké. To se musí odrazit i ve změně priorit investiční výstavby: preferovat údržbu a modernizaci lokálních železnic i výstavbu vysokorychlostních tratí před další výstavbou dálnic. Ve městech zavádět nízkoemisní zóny. Podporovat MHD a všechny formy bezmotorové dopravy (pěší, cyklistickou), odstraňovat bariéry. Zavést zdanění emisí uhlíku a dodržovat směrnice Evropské komise ke snižování emisí automobilů.

Jak chránit půdní fond před další zástavbou?

Využívat v první řadě brownfields (areály zaniklých továren, kasáren apod.), zásadně nepovolovat výstavbu skladů a logistických center či nových provozů na orné i jiné zemědělské půdě. Rovněž obytnou výstavbu soustřeďovat do zastavěných ploch obcí a ploch určených k zástavbě. 

Jaké je stanovisko KSČM k návrhům na zákon o NP Šumava a obecně k národním parkům a chráněným krajinným oblastem?

NP Šumava by měl zůstat v zásadě v současné podobě, možná s větším scelením prvních zón ochrany. Nepovolovat v něm developerskou výstavbu, preferovat udržitelný rozvoj a cestovní ruch (preferovat turistiku v přírodě a hromadnou, nikoli individuální automobilovou dopravu), rozvíjet železniční dopravu, i přeshraniční. Nepovolovat plošné kácení v 1. a 2. zónách. Obdobně pro další národní parky a při nižším stupni ochrany též pro CHKO, při striktním dodržování dosavadních zákonů.

 

 

•  ZEMĚDĚLSTVÍ A ROZVOJ VENKOVA

Jak chce KSČM chránit zemědělskou půdu?

Obecně co nejvíce, aby nedocházelo k dalším neopodstatněným záborům. K tomu musí sloužit jako nástroj zákon na ochranu zemědělského půdního fondu (toho času novela v Senátu, „ZPF” zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu), ale ten musí být až jako poslední opatření v řadě.
Na prvním místě musí být osvěta o jedinečnosti a nenahraditelnosti půdy jako národního bohatství. Při realizaci různých investičních záměrů a výstaveb se již v územních plánech musí upřednostňovat současné zastavitelné území včetně tzv. brownfieldů (nemovitost nedostatečně efektivně využívána, ve špatném technickém stavu).

Jaký je názor KSČM na současnou podporu českého zemědělství státem (ve srovnání s jinými zeměmi EU), co by se mělo zlepšit?

Současná podpora zemědělců je na nižší úrovni než v sousedních zemích (Německo, Rakousko, Polsko). Vláda by především měla důsledně analyzovat podpory zemědělců v sousedních zemích a podle toho podporovat i naše zemědělce. Není přece možné, aby potraviny byly dováženy za ceny, které jsou pod nákladovými cenami našich zemědělců, když vstupní náklady jsou zhruba stejné.

Jaké jsou možnosti podpory regionální zemědělské výroby?

Těch podpor může být celá řada. Například formou různě účelově vytvořených krajských dotačních programů:
„Podpora začínajících podnikatelů”
„Program obnovy venkova 2015”
„Program podpory rozvoje zemědělství a venkovských oblastí”
„Fond vodního hospodářství”
„Program pro poskytování příspěvků na hospodaření v lesích”
„Program pro rozvoj eko-agro oblastí” (Obnova krajiny a biodiverzity, Ekologická výchova, vzdělávání a osvěta, Podpora včelařů, Podpora záchranných stanic)

Podporou na různých úrovních:
- rozvoje tradiční zemědělské výroby v návaznosti na vlastní zpracování zemědělských produktů, s cílem zajištění soběstačnosti;
- produkce místních specifických produktů (regionálních potravin);
- projektů a aktivit zaměřených na zkvalitňování života na venkově a zabránění jeho vysídlování;
- rozvoje a zlepšování postavení zájmových organizací — myslivců, rybářů, zahrádkářů, chovatelů a dalších;
- podmínek pro rozvoj učňovského a středního odborného školství včetně středního zemědělského odborného školství.

Ta nejjednodušší podpora zemědělců je propagace kvalitních a bezpečných potravin z produkce českých zemědělců. Heslo by mohlo být „Kupujte české potraviny”.

Jak podporovat zemědělství v případě živelních pohrom (povodně, sucho)?

Měl by být zřízen Fond těžko pojistitelných rizik, který by měl finančně chránit zemědělce, kteří by kvůli suchu či povodním přišli o úrodu. Do tohoto fondu by měli přispívat zemědělci. Jenže je tu požadavek příspěvku i od státu. Jde o to, aby výše příspěvku pro konkrétní zemědělce nebyla tím důvodem, proč zemědělci této možnosti nevyužijí.
Další cesta je formou mimořádných přímých vládních kompenzací škod způsobených suchem nebo povodní.
Cestou je prevence formou různých dotačních programů. Např. loňská finanční podpora z programu Životního prostředí ve výši 8 miliard korun, která byla určena na boj proti suchu, na zadržování srážkové vody v krajině a na protipovodňová opatření. Není to novinka. Eurodotace na obnovu krajiny a boj proti erozi půdy bylo již možné čerpat několik let a příjem žádostí o dotace na sucho budou pokračovat i nadále.

Jak podpořit rozvoj venkova, aby nedocházelo k dalšímu odlivu mladých lidí do měst (práce, doprava, sociální a zdravotní péče, rozvoj služeb, kultura, školství včetně předškolních zařízení atd.), když na to malé obce samy nemají?

Obecně podpoříme realizaci projektů (dotačních programů) a aktivit zaměřených na zkvalitňování života na venkově.
K těmto cílům významně přispěje i podpora rozvoje a zlepšování postavení zájmových společenských organizací — sportovců, hasičů, kynologů, myslivců, rybářů, zahrádkářů, chovatelů a dalších spolků.
Pečovat o venkov a dobré životní podmínky jeho obyvatel, pracovní příležitosti, dostupnost služeb (škola, lékař, sportovní, kulturní a zájmové vyžití), dopravní obslužnost včetně kvality komunikací venkovského osídlení.
Změnu rozpočtového určení daní ve prospěch menších obcí.

Podporovat tvorbu a udržení pracovních míst a diverzifikaci činností na venkově.

Podpořit zvýšení prestiže zemědělců ve společnosti, posilovat důvěru obyvatel v tuzemské potraviny a biopotraviny, zejména zvyšováním bezpečnosti potravin a jejich kvality. Podpořit kvalitní domácí (regionální) výrobky a produkci a zpracování základních zemědělských komodit využitím dotačních programů.

 

 

•  KULTURA A SPORT

Jak chce KSČM zajistit dostupnost kultury a sportu pro široký okruh občanů, včetně sociálně slabých?

Kulturní politika KSČM by se měla především soustředit na ty možnosti, které v současnosti má. Konkrétně: dávat důraz na kvalitu, podporovat takovou kulturu a umění, která odráží svým způsobem naši současnost, často velmi kriticky. Neobracet se nostalgicky do minulosti, to ale neznamená minulostí se nepoučit. Hledat publikum, které právě na takovou kulturu bude slyšet, a to především v mladé generaci. Je nutné si uvědomit, že v řadách sociálně slabých je mnoho intelektuálů, kteří by právě na tento program slyšeli. Jistým poučením nám zde jsou dějiny levicové kulturní fronty mezi dvěma válkami.
V rámci kulturních zařízení České republiky ve vlastnictví státu i krajů a měst jsou v průběhu roku pořádány dny otevřených dveří, tj. např. noc kostelů, muzejní noc, hradozámecká noc, a další akce. Tam, kde je KSČM v koalici, ať ve městech či krajích, je možno dosáhnout systému slev na kulturní a sportovní akce pro široký okruh občanů včetně občanů sociálně slabých.
Aby tělesná výchova a sport naplňovaly společenské poslání při výchově, upevňování zdraví a zdatnosti národa, kulturní společenskou a rekreační roli, je třeba ji podporovat státem a veřejnou správou, ale nepolitizovat ji. Třeba především vytvořit legislativní rámec pro činnost občanských sdružení/spolků, pro postavení neziskových organizací ve sportu, postavení a místo profesionálního sportu v současné společnosti, rozvoj sportovní infrastruktury, a společenské docenění práce dobrovolníků. To vše v podobě nového zákona o sportu, pevného systému financování sportu, včetně daňových a jiných zákonů ve vztahu ke sportu.

Proč KSČM ve svém programu podporuje jak tradiční, tak alternativní formy kultury, neodporuje si to navzájem? (postup proti komercializaci)

Tyto dva přístupy si vzájemně vůbec neodporují, vzájemně se profilují, samozřejmě musíme podtrhnout jejich hodnotu, uměleckou a estetickou. Co je však hlavním problémem kulturních otázek naší současnosti, je komercializace kultury. Jestliže hlavním kritériem kultury a umění je ekonomický zřetel, je to vždy cesta do pekel. Už staří Římané věděli, že umění a kultura si sama na sebe nemůže vydělat. Bohudík většina našich kulturních dějin z tohoto poznání vycházela, a tak nám mohla zanechat jedinečné kulturní dědictví. V této souvislosti bychom se měli zeptat, co zůstane po nás? Měli bychom být optimisté a vědět, že opravdové umění vzniká i dnes, někde v koutku, mimo tzv. hlavní proud. V masmédiích se s ním můžeme setkat v podstatě jen náhodně, básnickou sbírku vydává básník vlastním nákladem, herecké výkony se měří délkou bezduchého seriálu, výtvarná díla jsou podmíněna drzostí autora atd.

 

 

•  LEGISLATIVA

Na co se budeme zaměřovat při sledování průběhu vydávání církevních restitucí a jak v případě pochybností budeme postupovat? (odmítavé stanovisko KSČM k převodu majetku obcí a krajů na stát, s cílem realizovat církevní restituce, za které už církev dostala velmi štědré finanční vyrovnání)

Největším problémem církevních restitucí je nenasytnost církevních představitelů a jejich schopnost nalézat listiny, které nikdy nebyly, a naopak nechat mizet ty, které byly řádně uloženy v archívech. Je to schopnost, která může být právem označena minimálně za zázračnou. A mnohdy jen díky ní dochází k vydávání nemovitostí i movitých věcí, na které by jinak žádná církev právo neměla.
Další nevysvětlitelnou záhadou byl i výpočet výše paušální náhrady za nevydaný majetek.  Pro zajímavost je možno citovat oficiální podklady, umístěné před schválením zákona na stránkách Ministerstva kultury ČR. Mezi původní podkladové materiály patřilo mimo jiné stanovisko místopředsedy Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního, pověřeného k provádění úkolů předsedy, Ing. Karla Večeři z 19. 10. 2001. Ten mimo jiné konstatoval, že:

Považuji za vyloučené, aby se v zamýšleném novém výčtovém zákoně, obsahujícím výčet tisíců nemovitých věcí, opět nevyskytly nějaké nesprávnosti, chyby, omyly, nebo i nešťastné záměny. Při délce legislativního procesu a počtu dotčených nemovitostí také nelze nijak zaručit, že v okamžiku nabytí účinnosti zamýšleného výčtového zákona budou všechny tyto nemovitosti vůbec existovat nebo že jejich označení bude odpovídat aktuálnímu stavu katastru, neboť katastr je nepřetržitě aktualizován a obnovován, dochází ke slučování parcel, změně tvaru jejich hranic, i k jejich přečíslování. Reálnost mé obavy dokumentuje i četnost nesprávností v seznamu nemovitostí vyhotoveném Ministerstvem kultury, který tvoří přílohu k materiálu pro jednání vlády…“.

I Ministerstvo zemědělství se ve svých připomínkách z 27. 7. 2004 vyjádřilo tak, že:

„V případě navracení zemědělských pozemků však shledáváme způsob restitucí „výčtovým zákonem“ jako značně problematický, a to s ohledem na rozsáhlé změny v půdní držbě a uspořádání pozemků, ke kterým došlo od doby jejich odnětí. Je třeba mít rovněž na paměti, že část pozemkového majetku, zabíraného především v rámci pozemkových reforem, byla předmětem přídělového řízení. Vracení pozemků vyvolává nutnost jejich řádné identifikace a rovněž potřebu geometrických zaměřování. Jsme toho názoru, že restituce zemědělského majetku by měla být řešena obdobným způsobem, jako je tomu u restitucí fyzických osob dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tento způsob by zajistil dostatečný prostor k identifikaci majetku a jednoznačnému určení jeho současného držitele, tj. povinné osoby.“

Princip vydání výčtového zákona byl tak vládou opuštěn nejen ze shora uvedených důvodů, ale - jak uváděla vláda ve svých vyjádřeních – i v souladu s nálezy Ústavního soudu, které se vztahovaly k obecnosti právního předpisu. Můžeme se však také domnívat, že pokud by se k vydání církevního majetku skutečně použil pečlivě vypracovaný výčtový zákon, byl by objem vydávaného majetku neporovnatelně nižší - a to mohl být i ten hlavní důvod změny koncepce zákona.
Podkladem pro vymezení původního majetku církví a náboženských společností se tak staly soubory výměr, zpracované např. Církevní komisí. Vzhledem k tomu, že při projednávání zákona již v roce 2008 byly údaje o rozsahu původního církevního majetku dodané Církevní komisí zpochybňovány, Ministerstvo kultury provedlo ve spolupráci s Národním archivem rozsáhlé šetření archivních materiálů k církevnímu majetku. Tímto způsobem se podařilo nezávisle zdokumentovat cca 225 tis. ha původního církevního majetku.  Stále se však jedná pouze o přehledy počtu hektarů, které byly tímto způsobem označeny za původní církevní majetek, bez jejich přesné specifikace!
Zvolená cesta by snad, a ještě s výhradami, mohla obstát v případě, že by zákon skutečně zvolil stejný postup, jako u zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Ale v tomto případě – kdy až do úplného dořešení souvisejících soudních sporů nemůže být znám skutečný a konkrétní nárok na vydání majetku, nelze stejným zákonem již na počátku stanovit částku, vyplácenou jako paušální finanční náhrada za majetek nevydávaný. Proto není vůbec zřejmé, za jaký majetek se finanční náhrada vydává, a je nutno předpokládat, a mnohdy se tak i děje, že je nahrazen i majetek, který bude nebo již byl fyzicky předán, tedy je restituován dvakrát. Případně že je nahrazován majetek, na jehož vydání vůbec nárok nevznikl, nebo budou vyplaceny finanční částky zcela bez jakéhokoliv původního hmotného nároku.
Další podivuhodností je, že přesto, že jde o tak závažnou věc s tak nesmírně zatěžujícími dopady pro několik generací občanů a že od schválení zákona uběhla již nějaká doba, není nikdo schopen jej změnit, i když se ostatní zákony novelizují jak na běžícím pásu.
Ale i oprávněná obrana proti vydávání nemovitostí je někdy poražena. Např. Lesy ČR nechtěly původně vydat cisterciákům z Vyššího Brodu ani metr ze čtyř a půl tisíce hektarů lesů, o které v rámci církevních restitucí požádali. Podle právníků Lesů ČR měli mniši o majetek přijít na základě dekretů prezidenta Beneše, což je podle restitučního zákona překážkou pro vydání. Teď musely Lesy ČR změnit názor a na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu (SPÚ) v odvolacím správním řízení musí převést na klášter prvních pět set hektarů lesa. O vydání 179 pozemků v okolí Vyššího Brodu o celkové výměře 498 hektarů lesa rozhodl na konci července jihočeský krajský pozemkový úřad.
„Po přezkoumání podkladů a historických údajů KPÚ dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro vydání majetku stanovené zákonem o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi,“ řekla Právu mluvčí SPÚ Monika Machatová. Lesy ČR si ale podle ní za svým rozhodnutím stojí. „Při vyhodnocení dokumentů, které jsme měli k dispozici, vznikla důvodná pochybnost o oprávněném nároku cisterciáků na vydání pozemků, o které žádají. Mimo jiné se domníváme, že se na daný majetek vztahovala konfiskace podle dekretů prezidenta republiky z roku 1945. Přitom ještě před rokem měl o nároku vyšebrodských cisterciáků pochybnosti i SPÚ a zařadil je společně s dalšími řády na seznam dotčených dekrety.
„K dnešnímu dni máme za prokázané, že byly vydány konfiskační vyhlášky a výměry na majetek benediktinů v Broumově, cisterciáky ve Vyšším Brodě, maltézské rytíře, německé rytíře, tepelské premonstráty,“ stojí v interním dokumentu SPÚ, který minulý rok unikl do médií. Do této skupiny řádů dotčených dekrety patří ještě cisterciácké opatství v Oseku na Teplicku, které chtělo tisíc hektarů lesa a v jehož případě odmítavý názor Lesů ČR potvrdil již i SPÚ.
Stejný postoj mají oba úřady v případě broumovských benediktinů, německého řádu i kanonie premonstrátů v Teplé a jejich nároky odmítly. Poslední problematickou otázkou jsou tak dnes pouze maltézští rytíři, jejichž žádosti SPÚ stále posuzuje ve správním řízení. To podle informací Práva úřad přerušil, protože maltézští rytíři měli dodat nové dokumenty (opět zázrak?).
Dalším překvapivým jevem je i to, že nikdo nechce vrátit finanční náklady, kterými byl vydávaný majetek udržován, mnohdy i výrazně zhodnocován. Tedy se stává, že některý majetek je restituován vlastně třikrát. A to bez ohledu na to, že již v roce 1991-1992 kardinál Tomášek převzal od státu asi 200 budov, poděkoval a prohlásil církevní restituce za uzavřené. Zastánci církevních restitucí z řad KDU-ČSL a TOP 09 razí heslo: „Co bylo ukradeno, to má být vráceno.” Svatá pravda, jen aby to dodržovali i oni!
Vydávané nemovitosti i movité věci byly mnohdy nákladně zrestaurovány a zrekonstruovány. Přitom hodnotu těchto prací nelze od vyplácených náhrad odečíst stejně, jako náklady na jejich udržování po celou uplynulou dobu. Např. jen za opravu piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže v Litomyšli stát zaplatil minimálně 80 mil. Kč bez jakékoliv náhrady, dokonce i bez poděkování. Ale např. rekonstrukce kláštera Zlatá koruna nebo zámku v Kroměříži a k němu přilehlých zahrad byla jistě řádově dražší. Církvi už byl na Kroměřížsku v rámci restitucí vydán i jiný majetek: například zhruba pět tisíc hektarů lesů v okolí Kroměříže a Rajnochovic a několik set hektarů polností, navíc dalších několik set hektarů polí ještě vydat zbývá. Kroměřížský zámek je spolu s okolními zahradami zapsán na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Stát při rozhodování o vydání památky dlouho prověřoval, zda přilehlá Podzámecká a nedaleká Květná zahrada vždy patřily historicky k zámku. Arcibiskupství žádalo o vydání zámku proto, že tvoří jeden celek s inventářem, který mu nikdy nepřestal patřit.
Přitom obrazárna kroměřížského zámku je po Národní galerii v Praze druhá nejvýznamnější v Česku. Celý soubor více než 500 obrazů představuje unikátní sbírku i v evropském měřítku. Obsahuje plátna a desky věhlasných autorů, jako jsou Tizian, van Dyck, Brueghel, Cranach či Veronese. Nejcennějším exponátem je Tizianův obraz Apollo a Marsyas.
Nikdo také neřeší desítky případů, kdy byl církvím vydán majetek podle právní úpravy platné před přijetím zákona č. 428/2012 Sb. Na tento majetek by církve nyní nedosáhly a je tedy možné, že za něj (opět podruhé) dostaly finanční náhradu.

Kde skončí církevní touha po majetku? A udržíme odmítavé stanovisko k převodu majetku obcí a krajů na stát, navrhované s cílem realizovat další církevní restituce, za které už církev dostala velmi štědré finanční vyrovnání?
Velmi pozitivní návrh zpracovali a předložili ke schválení Poslanecké sněmovně poslanci KSČM. Tisk má číslo 738/0, a jedná se o návrh zákona, kterým se mění zákon č. 428/2012 Sb. Tento návrh předpokládá zdanění finanční náhrady jako jediný možný krok vedoucí k tomu, aby finanční náhrada ve svém konečném důsledku byla alespoň trochu přiměřená. Ke zmíněnému kroku vedla předkladatele především skutečnost, že restituce církevního majetku se výrazně liší od doposud realizované restituční legislativy, zejména pak pokud jde o výši finanční náhrady a způsob jejího určení (ohodnocení nevydaného majetku).

Návrh byl zaslán vládě k vyjádření stanoviska 16. 3. 2016, takže dosud neznáme její stanovisko, Ale budeme doufat, že ministr financí ustojí svůj zveřejněný názor, že jej podpoří.

KSČM navrhla také zákon o Pražském hradě jako ochranu proti církevním restitucím. Nemovitosti v areálu Pražského hradu, které nyní patří státu, by mohly být tak ve státním vlastnictví přímo ze zvláštního zákona. Cílem návrhu zákona je ochrana majetku státu vzhledem k tomu, že došlo k jednání, která jsou v podstatě za hranou toho, co vůbec umožňuje zákon o takzvaných církevních restitucích. Metropolitní kapitula má na jejím základě získat budovu Nového proboštství, kapitula Všech svatých kostel Všech svatých a Náboženská matice klášter sv. Jiří. Církev se naopak vzdá nároků na dalších sedm hradních nemovitostí. Smlouva však ani není podepsaná oprávněnými osobami, není tedy v současnosti právně platná. Zákon by znemožnil, aby se takovýmto způsobem zacházelo s majetkem státu. Soukromé nemovitosti na Hradě by zůstaly právně tak, jak jsou.

Jak si představujeme tvorbu zákonů na základě konzultací s veřejností a odborníky?

Nejjednodušší způsob, jak návrhy zákonů s veřejností a s odborníky konzultovat, je prostě jim je poslat. Lze proto doporučit návrat k praxi, která se osvědčila, ale byla zrušena. Důvodem bylo mimo jiné to, že legislativní proces trval déle, ale pravděpodobněji i to, že veřejnost ani většina odborníků prostě neměla ten ,,potřebný“ politický náhled a nemohla být řádně ovlivněna těmi správnými lobbisty.
Zatím by snad mohli poslanci projednávat návrhy ve svých volebních obvodech se svými voliči.

Je nutný zákon o českém jazyku?

Vhodné užívání a stálou podporu českého jazyka na území státu považuje naše strana za základní podmínku pro kvalitní život v ČR. V zemích Evropské unie, jako např. ve Francii, Španělsku, Polsku nebo na Slovensku, je podobný zákon již v platnosti, a samotná Evropská unie je postavena mimo jiné i na respektu a péči o tradice a národní dědictví členských zemí. V každé otevřené společnosti v době globalizace logicky dochází k užívání nových jazyků a tlakům na „domácí“ jazyk, který proto prochází a stále více bude procházet změnami, většinou poškozujícími.  Věřme, že český jazyk s dlouhou historickou tradicí bude zachován zejména za předpokladu, že jak občané, rodilí mluvčí, tak i imigranti, jej budou aktivně používat a zachovají si k němu pozitivní vztah. Výuka, ochrana a rozvoj českého jazyka musí být pevně zakotvena a podporována. Už jenom proto, že Česká republika historicky byla a snad i nadále bude domovem vzdělanosti a národních tradic.
Z uvedených důvodů byl poslanci KSČM vypracován a Poslanecké sněmovně ke schválení předložen tisk č. 629/0. Vláda ČR k němu však zaujala odmítavé stanovisko s tím, že stávající právní úprava používání českého jazyka je podle jejího názoru vyhovující, a to i ve srovnání se zahraničními právními úpravami. Právní řád České republiky stanoví jazyk, ve kterém se vede trestní či správní řízení, stanoví vyučovací jazyk, rovněž se znalost českého jazyka vyžaduje pro získání českého občanství apod. Vláda shrnuje, že užívání českého jazyka je upraveno zákonem tam, kde je to nutné, a že aplikační praxí nejsou detekovány žádné nedostatky či problémy, které by vyžadovaly legislativní řešení.
Otázkou je, zda má vláda pravdu, a zda tak zásadní věc, jakou je používání mateřského jazyka, by skutečně neměla být v dnešní bouřlivé době uzákoněna.

Diskriminace z rasových, náboženských a etnických důvodů.

Je v současné České společnosti poměrně značná. Jednou z forem této diskriminace je xenofobie, která se charakterizuje projevy odporu, nepřátelství, ale i nedůvěry a strachu ke všemu cizímu. Konkrétním projevem je nepřátelství k lidem jiné barvy pleti, jiné národnosti, jazyka, náboženského přesvědčení, kultury, tradici a projevující se navenek odporem a nepřátelstvím vůči imigrantům, uprchlíkům, ale i cizincům s trvalým pobytem v České republice. Další formou, pro společnost ještě nebezpečnější, je rasismus, který se charakterizuje tím, že tvrdí, že někteří lidé jsou nadřazení a jiní méněcenní z důvodu příslušnosti k určité rase.
V poslední době se mezi nejzávažnější společenské problémy dostávají otázky, které by nás ještě před několika lety nenapadly. O to zákeřnější tyto účelově vedené aktivity některých skupin jsou, a o to větší pozornost jim musí KSČM věnovat. Mezi problematické oblasti patří především:
- Lidé nad 50 let, ale i absolventi škol jsou ohroženi diskriminací v oblasti  zaměstnávání.
- Všeobecně společnost zachvátila věková diskriminace jako problém s hodnotami v moderní společnosti a z toho plynoucí neúcta ke stáří. Ve společnosti se rodí odpor mladé generace proti těm, kteří je údajně brzdí, ožebračují a zdržují.
- V oblasti práva na rovné zacházení zůstává zásadním problémem nepřijetí antidiskriminačního zákona.
- Stále více se objevuje násilí v rodinách a na dětech, sexuální vykořisťování dětí, mnohdy umožněné lhostejností okolí. Morálka a slušnost se vytrácí i zde, což před lety bylo nepředstavitelné. A pokud přece jen k takové události došlo, byla řešena v rámci trestních předpisů.
- Všeobecně přehlížené je i stále více se rozmáhající obchodování s lidmi a s jejich prací, vykořisťování námezdních dělníků a cizinců, pracujících u nás v nelidských podmínkách. Dopady ekonomické krize na zaměstnanost v České republice vedly nejen k přednostnímu propouštění cizinců, kteří až dosud byli ochotni za minimální mzdu vykonávat práci, která českým lidem »nevoněla« , ale i k oživení projevů rasismu a xenofobie vůči občanům Vietnamu, Mongolska, muslimských zemí a dalších. Cizinci, kteří u nás dlouhodobě pracují, jsou stále více obětí urážek a napadání ze strany většinové populace, a ponižujícího chování některých policistů a úředníků. V době migrační krize se velice často vytvářejí různé populistické, xenofobní až krajně pravicové organizace po celé Evropě, tedy i v České republice organizující protestní akce k tématu migrace. KSČM zásadně odmítá šíření jakékoliv formy xenofobie a podněcování nenávisti k lidem pro jejich původ a přesvědčení. Stejně tak odmítáme zneužívání těchto obav k politickým účelům.
o Stále roste počet příznivců radikálního pravicového extremismu, objevila se i profesionalizace extremistických hnutí, radikálové se emancipovali zvláště na pravém křídle, zastánci krajní pravice se objevili i v armádě, a dokonce v elitních jednotkách bojujících v zahraničních misích. Aktivity extrémní pravice se projevují masovými veřejnými akcemi proti Romům, národnostním menšinám, cizincům a židům. Často při nich dochází k tvrdým střetům s policií, na nichž se podílejí i neonacisté. Jednou z možných příčin je i nespokojenost veřejnosti s některými jevy ve společnosti. Extremisté se navíc sjednocují a angažují se i politicky.
o Jistým druhem diskriminace je i výrazný rozdíl ve výši příjmů u zaměstnanců, kteří vykonávají shodné práce, a všude existující korupce. Více než dvě třetiny všech zaměstnanců mají podprůměrné platy. 
o Diskriminace se objevuje i při poskytování základní lékařské péče, kdy za nastavených podmínek je kvalitní ošetření jen pro „bohaté“, kteří si mohou zaplatit léky i přístroje. Stále je aktuální nutnost zajistit poskytování bezplatné zdravotní péče na základě všeobecného zdravotního pojištění. V tomto směru je již i Ústavní soud ČR zcela mimo hru a ústavní stížnosti se staly marně vynaloženou prací.

Abychom byli schopni komunikovat s příslušníky jiných etnických skupin, jiné kultury, měli bychom být schopni porozumět nejen jejich osobnostním a sociálním rysům, ale i jejich kultuře, odlišné historii, kulturně odlišným hodnotám a projevům chování. Měli bychom znát legislativní rámec podpory soužití s menšinami v České republice, všímat si přetrvávajících projevů nesnášenlivosti či diskriminace a hledat cesty, jak přispět k vzájemnému respektování a bezkonfliktnímu soužití. Škola je v tomto snažení jednou z nejvýznamnějších integrujících sil. K jejím zásadním úkolům patří mimo jiné vychovávat žáky a studenty k lidským právům a k multikulturnímu porozumění. Škola je spoluodpovědná za utváření vztahů sounáležitosti mezi jedinci i skupinami různých etnik, národností či kultur.
Výraznou roli sehrává učitel, jeho odbornost, životní postoje a zkušenosti, morální kvality a politické názory.  Na školách se ale většinou mlčí o rasových projevech, šikaně žáků vůči sobě navzájem ale i vůči učitelům. Projevem diskriminace a politického ovlivňování dětí je ale také stále sílící antikomunismus v podmínkách českého školství a české kultury. Bývá skryt do nového vysvětlování nedávné historie, postavené na mnohdy již značně zamlžených vzpomínkách pamětníků, kteří prošli podle nich nespravedlivým násilím, a podporován veřejnoprávními médii, především ČT 1. To, co České republice znemožňuje posunout se směrem k tomu být moderní, nezávislou a sebevědomou demokracií, není naše historie, ale naše současnost. Všudypřítomný antikomunismus odvádí od kritické reflexe naší současnosti. A za nejnebezpečnější formu antikomunismu musíme považovat právě záměrné politické ovlivňování dětí ve školním procesu a v kulturním prostředí.

Pomoc matkám samoživitelkám nebo otcům samoživitelům ze strany státu.

Neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, zvláště nezletilému, je bezpochyby vždy závažným problémem; materiální nedostatek může ohrožovat harmonický vývoj jeho osobnosti. Řada oprávněných dětí se od povinných rodičů výživného včas nebo dokonce vůbec nedočká, ačkoliv zanedbání povinné výživy je stíháno jako trestný čin. V České republice v současné době neexistuje platná právní úprava, která by přímo pracovala s institutem náhradního výživného. Proto poslanci KSČM zpracovali návrh zákona o náhradním výživném, ale byli „předběhnuti“  Ministerstvem práce a sociálních věcí, které předložilo návrh svůj.
Pokud by zákon o zálohovaném výživném vešel v platnost, ženy/muži s nízkými příjmy pečující o děti a ti, kterým se výživné nedaří vymoci ani soudně nebo exekucí, by měli konečně větší šanci vyhnout se ekonomickým problémům, což by mělo značný vliv i na klid a bezpečí dětí. Jde o vážnou věc, protože je u nás přes půl miliónu neúplných rodin, ve kterých vyrůstá 400 tisíc nezaopatřených dětí, alimenty vůbec neplatí neuvěřitelných 38 % rodičů a dluh na výživném činí za loňský rok 13 miliard. Při takových číslech je mimo diskusi, že jde o celospolečenský problém volající po systémovém řešení, a tomu by měla odpovídat i diskuse zákonodárců. Bránit zájem dítěte je legitimní státní priorita! Pokud totiž stát zaplatí výživné za neplatiče, pomůže matkám samoživitelkám děti nakrmit, ošatit a vzdělat.  Další hlavní důvod takové zálohy je i ten, že stát peníze od neplatiče vymůže, na rozdíl od matky/otce s dítětem, která/ý je zcela bezbranná/ý.

Znovu otevřená diskuze kolem snížení věkové hranice trestní odpovědnosti.

Obnovení veřejného projednávání nutnosti řešení uvedeného problému vzniklo jako reakce na několik posledních událostí, kterých se dopustily právě děti mladší 15 let. Poslanecký klub ČSSD v čele s poslancem JUDr. Jeronýmem Tejcem připravuje návrh zákona, který se bude snížením věku trestní odpovědnosti zabývat. Odborníci z různých oborů (psychiatrie, psychologie, probační a mediační služby, soudů…), kteří se problematikou zabývají, většinou tvrdí, že hranici trestní odpovědnosti není nutné snižovat, že stačí jen dodržovat opatření, resp. způsoby trestání, které nám umožňuje stávající úprava, provedená zákonem č. 218/2003 Sb. o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže.
Pravdou je, že z dlouhodobých statistik plyne, že trestná činnost mladistvých i dětí do 15 let věku od roku 2004 výrazně klesá (a to i tím, že klesá počet dětí celkem). A že k vraždě dětmi dojde max. 2x za rok, od roku 2014 dokonce ani jednou.
Při hodnocení pohledu těchto odborníků je však nutné vycházet z toho, že nemusí být zcela objektivní. Mladiství se totiž před nimi chovají jinak, protože dobře vědí, že např. předseda trestního senátu, který je soudí, nebo znalec psychiatr nebo psycholog, který na ně zpracovává znalecký posudek, jsou osobami, které mohou výrazně ovlivnit jejich budoucí život. A proto se před nimi chovají odlišně než ve své partě, při páchání trestné činnosti -  třeba násilné loupeže, nebo na policii hned potom, co jsou zadrženi. Jak jinak si vysvětlit, že se v jejich přednáškách zcela opomíjí zvyšující se cynizmus, sebevědomí, agresivita a mnohdy i nemilosrdnost těchto dětí?
Jedním z jejich argumentů je i ten, že nejzávažnější trestnou činnost (vraždu, vážné poškození zdraví, apod.) páchají tito nezletilí bez rozmýšlení, v afektu, ze strachu nebo z jiných podobných důvodů – tedy by ani neměli čas přemýšlet nad tím, že už jsou trestně odpovědní. Jak je to ale u desítek násilných loupeží, šikan, násilných útoků na ještě mladší děti nebo na seniory? To jsou skutky páchané z valné většiny dlouhodobě, s rozvahou a s úmyslem co nejvíce ublížit nebo se pořádně obohatit.
Pokud bude zmíněný návrh skutečně ke schválení předložen, potom bude nutné zajistit, aby nebyl zneužit. Musí se týkat jen nejzávažnější trestné činnosti a jednotlivé trestné činy, u kterých bude trestní odpovědnost snížena, musí být jednoznačně vyjmenovány. Aby se nestalo, aby si např. zlodějské gangy najímaly děti 12-13leté, neboť dnes jim stačí posílat na krádeže 14leté.

Rozvoj průmyslových zón v kontrastu s ochranou zemědělské půdy.

Je naprosto nezbytné nastolit zvýšenou ochranu zemědělské půdy, neboť stále dochází k vyjímání obrovských ploch ze zemědělského půdního fondu zejména za účelem stavby většinou nesmyslně velikých skladovacích hal nebo průmyslových objektů. A to aniž by se využívaly možnosti umístění těchto staveb v již existujících průmyslových zónách, které mnohdy zejí prázdnotou. Měly by být upřednostňovány investice do stávajících objektů a do zajištění jejich dalšího optimálního využívání.
S ohledem na urychlenou potřebu budování výrobních kapacit, které budou disponovat moderními technologiemi a odpovídat potřebám zajištění pracovního prostředí na odpovídající úrovni, byly v počátku transformace budovány zejména nové průmyslové objekty. K uvedenému postupu přispěly i investiční pobídky pro investory. S ohledem na dlouhodobě vysokou industrializaci českých zemí a následnou změnu struktury oborů produkce, existuje v současné době na území ČR velké množství ploch a objektů, které již nejsou v současné době dostatečně využívány, nebo dokonce nikdy nebyly. Proto by měly být podporovány zejména projekty, zaměřené na jejich revitalizaci, případně dobudování infrastruktury tak, aby došlo ke zvýšení jejich využitelnosti. Takto by mohla být nejlépe ochráněna tak rychle mizející zemědělská půda, bez níž se náš stát stane naprosto závislým na zahraničních potravinách, tedy na cizí moci.

 

 

• EKONOMIKA

Daňová progrese

Levice chápe zdanění také jako nástroj regulace privilegií plynoucích z bohatství a nástroj společenské solidarity. Proto je ambicí KSČM zvýšit daňovou solidaritu v ČR posílením progresivity u přímých daní. Ve smyslu hesla „ať platí víc ti bohatí“. Do roku 2000 byly sazby u daně z příjmu rozrůzněny do pěti pásem podle velikosti příjmu se sazbou od 15% do 40%. Dnes KSČM navrhuje místo jednotné sazby daně z příjmu fyzických osob 15% ze superhrubé mzdy, model čtyř sazeb.  Jde o vyšší čistý příjem u lidí s podprůměrným příjmem (ti s platem kolem minimální mzdy mají dokonce sazbu ještě sníženou) a současně o solidaritu lidí s příjmy vyššími. Lidé s nadprůměrným příjmem (pod 83 tisíc měsíčně), tedy tzv. střední vrstvy, by měli sazbu 25 %. Zde jsme důraznější než ti, kteří přeci jen lidi s nadprůměrnými příjmy více zdanit nechtějí a progresi uvažují jen pro velmi úzký okruh nejbohatších. I tito lidé by si měli uvědomit, že i oni potřebují služby státu.
Poslední pásmo je pro takzvané milionáře (měsíčně nad 83 tisíc), které navrhujeme zdanit sazbou 35 % ze superhurbé mzdy. V případě zrušení superhrubé mzdy by se sazby přepočítaly (vychází to zhruba o 6 procentních bodů výše). Současně by se zrušilo dosud z časů krize existující dočasné dodanění příjmů nad milion 7 %.     
Progresi navrhujeme i u tzv. korporátních daní. Korporátní daň (daň z příjmu právnických osob) byla ještě v roce 1997 na 39 %. U příjmů právnických osob navrhujeme zavedení dvou sazeb odlišených podle ročního zisku - k současné základní sazbě 19 % zvýšenou sazbu 25 %. Hranicí pro vyšší sazbu je 10 milionů korun dosaženého obratu firmy (podobně tomu bylo např. ve Velké Británii). V podnikatelském prostředí se tak posune daňové břemeno k velkým korporacím.
Těmito úpravami daní z příjmů bychom podle velmi skromných odhadů mohli získat o minimálně cca 30 miliard korun navíc (v závislosti na růstu daňového základu). To umožňuje otevřít otázku podstatnějšího snížení daně z přidané hodnoty. Do roku 2008 jsme v ČR měli také dvě sazby DPH - základní 19% a sníženou 5%.  Dnes je základní sazba 21% a dvě snížené. V našem návrhu spojujeme ty snížené dvě sazby (15% a 10%) do sazby 5% jako před rokem 2008.  To je výraznější skok a tudíž by se mohl promítnout do cen a zafungovat jako prorůstové opatření.
V současné vládní koalici je ČSSD slovně pro daňovou progresi, ale koaliční partneři na otázku daňové progrese neslyší. Také české odbory mezi své cíle už dříve zařadily progresivní zdanění jako podmínku pro dosažení daňové spravedlnosti. Lidovci progresi neodmítají, ale chtějí jen takovou „pro forma“. A Andrej Babiš vytahuje svůj závazek, že základní parametry daní měnit nebude (je svolný jen ke kosmetickým úpravám).